Jestli si chcete znovu připadat jako u babičky, která vám servíruje ty nejlepší domácí dobroty, zajeďte si do brněnského obchůdku Koloniál. Jeho teprve třicetiletá majitelka Eva Kotoučová si jím nejenom splnila životní sen, ale zároveň do centra města vnesla nefalšovaný nádech prvorepublikové atmosféry.
Zatímco spousta mladých lidí si po studiích vyšlapává kariéru v korporátu nebo rozjíždí byznys v ultramoderních technologiích, Eva Kotoučová šla docela opačným směrem. Zamířila rovnou do 30. let minulého století, kdy jste mohli v tehdejších koloniálech nakoupit zboží z regionu, a ještě si příjemně popovídat s obsluhou.
Tahle atmosféra, kdy si proti současnému vystresovanému běhání po obchodech vychutnáváte nákup jako malou společenskou událost, sem už první den po otevření přivábila na 90 lidí. Dnes – po třech letech – je jich za den v průměru ještě o sto víc a kromě písniček Oldřicha Nového, rustikálního nábytku a prvorepublikové dekorace je sem táhne hlavně kvalitní sortiment. A ten je výhradně tuzemského původu.
Co nejblíž regionu
„Na začátku jsem měla jasnou vizi, že chci obchod v příjemném babičkovském duchu, kde budu prodávat jen české potraviny. Ani slovenské, ale pokud možno z Moravy a co nejblíž našemu regionu. Jde mi i o to, abych podpořila malé výrobce a rodinné manufaktury, kterých je čím dál víc,“ vypráví sympatická majitelka, která v šatech s květinovým vzorem a v prostředí Koloniálu připomíná Audrey Hepburn.
A přestože mít vlastní obchůdek, kavárnu či cukrárnu byl odjakživa její sen, na počátku si od celého projektu raději moc neslibovala. Díky tomu ji tak nekrotil strach, který je v podnikatelských počátcích často hlavní překážkou. Ukončila dosavadní zaměstnání v projektovém managementu a s trochou peněz, které si s přítelem uspořila, i s jeho mentální podporou se rovnýma nohama vrhla do pro ni dosud neznámé branže. Pronajala si za výhodné peníze prostory někdejšího second handu, nechala provést rekonstrukci, budoucí obchod vybavila nábytkem z druhé ruky, opatřila ho patinou a začala postupně budovat sortiment. „Náklady jsme na začátku hodně snížili tím, že jsem tu byla celý rok úplně sama včetně sobot, které jsme nakonec zrušili. Bylo to velmi náročné, ale zase jsem se díky tomu rychle zorientovala a mohla rozvíjet nabídku obchodu, protože jsme začínali s pouhými patnácti dodavateli,“ vysvětluje Eva Kotoučová.
Buchty jako od babičky
Mimochodem – do reklamy tenkrát nedala ani haléř. Spoléhala na to, že si lidi získá proklientským přístupem a familiárním prostředím, což se jí také skutečně povedlo. Dnes tvoří stálá klientela až 90 % všech zákazníků, přičemž poměrně silnou skupinou jsou studenti a pracovníci nedaleké univerzity. Často k ní do obchodu zavítají i matky s dětmi a lidé středního věku, kteří pracují v okolí. A ti se nezřídka v krámku obrátí i několikrát za den.
Jedním z velkých taháků jsou tu totiž domácí buchty a koláče pečené podle tradičních staročeských receptur; obchodnice je odebírá od paní Kéryové z nedalekých Řečkovic. „Lidé se ráno staví cestou do práce pro pečivo a koláče, cestou z oběda pro něco malého ke kávě a večer si zajdou pro nákup na doma,“ usmívá se Eva Kotoučová. V tom nákupu na doma je přitom často zastoupena bezkonkurenčně nejúspěšnější část sortimentu – uzeniny a maso. Poctivé, bez separátů, chrupavek, a až na jelita, kam se tradičně přidává houska, také zcela bez lepku.
Důvěřuj, ale prověřuj
Jenže jak Eva Kotoučová zjistila, i ověřená kvalita se musí stále hlídat. Po dvou a půl letech spolupráce se tak právě kvůli jejímu zhoršení musela rozloučit s hlavním dodavatelem uzenin. Nouzí o poctivé zboží ale netrpí. Kromě osmi dodavatelů uzenin odebírá drůbež od farmy Štěpánovsko, vepřové z Fryšavy na Vysočině a vyzrálé hovězí maso v bio kvalitě bere z farmy Mitrov rovněž na Vysočině.
Bio výrobků však v obchodě najdete spíše pomálu, v naprosté většině tu totiž kraluje zboží z rodinných poctivých manufaktur a farem. „Na nálepku bio si nepotrpíme, ačkoli na ní nevidím nic špatného, protože před sto lety bylo všechno bio stejně jako to, co si doma bez postřiků vypěstujete na zahrádce,“ uvádí majitelka obchodu. „Se získáním certifikace bio je ale spojena tak velká byrokracie a administrativa, že někteří naši dodavatelé, kteří zpočátku certifikát měli, od něj časem upustili. Lidé je ale znají a vědí, že jejich výrobky jsou kvalitní,“ dodává.
Mastné, tradiční, české
To platí mimo jiné i pro mléčné výrobky od mléka přes kefíry a jogurty až po sýry, které pocházejí od celkem osmi dodavatelů, stejně jako kváskové chleby nejrůznějších příchutí a pečivo – včetně jejich bezlepkové varianty. Pro tu si mimochodem chodí i ti, kteří alergií na lepek netrpí. „Výrobce se je nesnaží za každou cenu vyrábět z bezlepkové pšeničné mouky, ale používá třeba rýžovou nebo pohankovou a do toho semínka. A chutná to výborně,“ říká obchodnice. Ostatně právě chuť je to, co její zákazníci oceňují nejvíc. Proto tu mají takový úspěch tradiční české věci jako uzeniny či buchty dělané z másla spíš než zdravá dietní výživa. „Jsme nicméně vstřícní ke všem stravovacím stylům, a proto si u nás vyberou i vegani,“ upozorňuje na veganskou variantu koláčů, kterou občas odebírá. Stejně tak tu najdete i celozrnné kaše, müsli, semínkové směsi či sušené ovoce.
„Doplňkový sortiment má spíše dárkový charakter a lidé ho kupují hlavně třeba teď před Vánoci,“ upozorňuje Eva Kotoučová a ukazuje na regály naplněné nejrůznějšími laskominami, které byste v běžné české domácnosti zřejmě nehledali. „Máme tu skvělé kávy z českých pražíren, ořechová másla nebo pomazánky typu nutely třeba z pražených mandlí či kešu, kokosovou dužinu vhodnou do dezertů,nabízíme i čokolády ruční výroby značky Jordis, která na světových soutěžích vyhrála stříbrnou medaili,“ ukazuje na jednotlivé výrobky. A jeden každý z nich má svůj vlastní příběh. „To byla už v prvopočátku moje hlavní motivace. Nabídnout lidem něco, co skutečně chutná jako jídlo, ne prefabrikát z masového prodeje. Takové výrobky v běžné prodejní síti nekoupíte, u nás však mají své stálé místo,“ dodává Eva Kotoučová.
Vybavení prodejny:
Nábytek
Rustikální dřevěný nábytek opatřený patinou připomíná časy první republiky. Eva Kotoučová ho většinou získala z druhé ruky a bazarů. To, co byla zpočátku finanční nutnost (úspěch jejího nového podniku totiž nebyl zaručen), je dnes jedním z hlavních střípků v mozaice familiární atmosféry obchodu.
Chladicí vitríny
I v tomhle případě jde o starší zařízení, v němž jsou vystaveny mléčné výrobky, maso, paštiky, vejce, pomazánky, zelenina, ovoce a nápoje.
Váha zn. Aclas
Snad jeden z mála důkazů, že tradiční obchod s atmosférou minulého století je ve skutečnosti veden moderně. Kromě váhy používá majitelka obchodu také čtečku čárových kódů, která na vážené uzeniny zákazníkovi vytiskne kromě ceny i datum spotřeby, nebo platební terminál využívaný při nákupu asi polovinou zákazníků.
Andrea Votrubová, andrea.votrubova@atoz.cz
O prodejně Evy Kotoučové čtěte také v časopisu Zboží&Prodej 11– 12/16.
