Již dlouhou dobu se vedou diskuze o tom, jak mění nové generace vstupující na pracovní trh pravidla hry. Jak sebou přinášejí zcela jiné pracovní návyky a také zcela jiné, resp. jinak uspořádané žebříčky hodnot. Čemu se však už věnuje méně prostoru, je diskuze o tom, že nikdy dříve v historii lidstva nebyl tak propastný rozdíl mezi připraveností mladé generace a jejich rodiči na to, co stojí před nimi. A aby bylo jasno, to ve prospěch těch mladých.
Pokud před 500 či 300 nebo i 100 lety vstupoval dospívající mladý muž nebo dívka na pracovní trh, byl pro něj či ní rodič zpravidla určitým vzorem. Bylo běžné, že se například řemesla předávala z generace na generaci, a ta starší byla vždy nositelem know-how, které předávala té mladší. Věci se dlouhodobě vykonávaly podobným způsobem. Mladí lidé na dospělé vzhlíželi s větším respektem. S pokorou od nich přebírali jejich “moudra”. Vždyť kdo jiný by to měl umět lépe než ten, kdo už toho tolik zažil, kdo jiný by je to mohl lépe naučit? Tak to fungovalo, snad až na malé výjimky, vždy a všude velmi dlouho. Tedy až dodnes. Dnes sice stále dokážeme mladým spoustu mnoho důležitých a užitečných věcí, ale zároveň dynamicky roste množství těch, které už dnes zvládají mnohem lépe než my, a to dříve než vstoupí na pracovní trh. V mnohém se holt musíme učit od nich a ne naopak. A bude hůř. Naše ega to samozřejmě neslyší rádi a dělají vše, aby tuto skutečnost v našem mozku zpochybňovaly. Já ale jsem přesvědčen, že tomu tak je.
Podívejme se společně na některé z příčin, které to způsobily. Kdo z vás, komu je přes třicet pět let, vyrůstal s mobilem ruce??? I když se to už dnes nezdá, mobily, počítače a vše co k tomu patří se dostaly do našich životů až poměrně nedávno. Není to vina nás čtyřicátníků či padesátníků, že neznáme Minecraft, Roblox či Fortnite a že jsme se kdysi i s Facebookem skamarádili až po tom, co nám to ti naši puberťáci doma nebo mladší kolegové v práci ukázali. My jsme v tomto směru nedostali v našem dětství žádnou šanci. Tehdy, době našeho dětství a dospívání, se nám o ničem podobném ani nezdálo. Pro naše digitální děti je svět jedniček a nul stejně přirozený jako je pro nás voda a vzduch. Je to pevnou součástí jejich DNA. Právě to už začalo formovat dnešní svět. Když se digitální děti chtějí něco nového naučit, jejich přirozenost je nevede do knihovny, ale do virtuálního světa. Kdysi byl jejich hlavní učebnou pro cokoliv, co je zajímalo, bezkonkurenčně Youtube, ale dnes se s velkou vervou dere do popředí platforma pro živé vysílání Twitch. Z tvůrců těchto “naučných” videí se stávají profesionálové, a tak se na světě nenápadně neobjevil pouze nový způsob vstřebávání informací, ale i samotná nová profese. Ve virtuálním světě se naši mladí pouze neučí (jak by dodalo mnoho lidí mé generace: “blbostem”), ale je to prostředí, kde řeší mnoho jiného. Virtuálno jim poskytuje rychlý komunikační kanál s kamarády, dalo by se přímo říci, že jsou sítí pevně propojeni. Nakupují zde, tedy pokud už mají za co, koukají na filmy, hledají si práci, objednávají si služby. Když nedávno uspořádal americký DJ Marshmello v herní on-line platformě Fortnite svůj krátký koncert, navštívilo ho 10 miliónů lidí z celého světa, resp. tam vyslalo své herní avatary. Co to bude za pár let znamenat pro svět businessu i pro chování budoucích spotřebitelů, můžeme dnes jen odhadovat, ale nepochybuji, že to svůj impakt bude mít.
Dovednosti, které se tedy dnes naše děti učí, ať už to mnohdy jako učení nevypadá, budou moci využívat i v dospělosti. Vše se změní, a to mnohem rychleji, než by si mnoho z nás přálo. Bude to jako jízda v Bugatti Veyron, které dokáže zrychlit z nuly na sto za necelé 3 sekundy. Ona ta jízda už vlastně začala, jen jsme v první fázi, v prvních milisekundách, kdy se motor musí trochu zahřát, aby ze sebe dokázal dostat plný výkon. Holt je to přece jen benzíňák a ne elektrická Tesla 🙂 Vše, co se dá zdigitalizovat, se jednoduše zdigitalizuje. Postupující technologická revoluce převrátí vše na ruby. Přes 85 % pozic, jak je známe dnes, jednoduše přestane existovat. Svět se ještě mnohem více začne točit kolem dat. Slovo mobilita dostane v určitém slova smyslu zcela jiný význam. Maloobchod, služby, zábavní a automobilový průmysl, bankovnictví a mnoho jiného se změní. V celém tom humbuku budou mít právě mladí lidé výhodu, kterou dnes získávají tak nějak přirozeně, bez velké námahy. My starší bychom i proto neměli ztrácet s jejich světem kontakt. Neměli bychom například nechávat své děti si hrát na internetu samostatně nejenom kvůli obavě o jejich bezpečnost, ale i kvůli skvělé příležitosti se od nich nebo spolu s nimi něco naučit. Měli bychom také usilovat o to, aby týmy v našich firmách byly pestré nejenom z pohledu pohlaví, ale i věku. Měli bychom mladým lidem všeobecně více naslouchat. Měli bychom je brát mnohem více jako parťáky, a nejen jako prázdné nádoby, které musíme my zkušení naplnit. Neumějí sice všechno, co my, ale my zase neumíme všechno, co oni.
Roman Molek
