Rok 2025 přinesl českému zemědělství zlepšení ekonomiky u živočišné výroby, ale zároveň výrazný pokles cen rostlinných komodit. Tuzemští zemědělci stojí stále před zásadními výzvami: nízkou přidanou hodnotou produkce, nedostatkem pracovníků i vysokou administrativní zátěží. „Legislativa se sice mění k lepšímu, ale EU by neměla tlačit na pilu. Zemědělství potřebuje realističtější podmínky, ne další papíry,“ říká v rozhovoru agrární analytik Petr Havel.

Jaký byl pro tuzemské zemědělství rok 2025? Které komodity zasáhl nejvíce?

Rok 2025 nepřinesl zásadní legislativní změny ani přesuny v dotacích. Charakteristický však byl růstem cen živočišných komodit, které se zemědělcům po letech začaly ekonomicky vyplácet. Naopak ceny rostlinných komodit výrazně klesly, a to napříč obilovinami, olejninami, ovocem a zeleninou. Důvodem byla mimo jiné velmi příznivá sezona a často až rekordní úroda, to se týká především ovoce. Pozitivní změnou bylo několik kroků ke snížení byrokracie, i když je v tomto směru stále potřeba pokračovat.

V čem české zemědělství dlouhodobě zaostává?

Dlouhodobě je největším problémem nízká přidaná hodnota přímo na farmách, která vede k vyšší závislosti na dotacích a nízkým tržbám. Další slabinou je pomalý přenos poznatků vědy a výzkumu do zemědělské praxe a také spíš odrazující než motivující podmínky pro vstup nových lidí do oboru. To se týká mimo jiné nedostatku zemědělské půdy, na níž by mohli noví zájemci začít podnikat. A samozřejmě chybí lidé díky nízké atraktivitě manuální práce zejména v ovocnářství a zelinářství.

Jak by měla v tomto směru reagovat legislativa či EU politika?

Naše krajina je dnes ve výrazně lepším stavu než před deseti lety. Každoročně přibývá nových stromů, pestřejších lesních porostů a stovek malých vodních ploch, které pomáhají zadržovat vodu. Zlepšily se i podmínky pro vznik a údržbu krajinných prvků podporujících biodiverzitu. Celkový stav krajiny je tak lepší, než odpovídá mediálnímu obrazu. Pomáhají tomu dobrovolníci i evropská environmentální legislativa. Řada regulací ale byla v minulosti příliš přísná a EU by neměla dále zvyšovat tlak. Pozitivní je, že nové složení Evropského parlamentu a Evropská komise přistupuje k ochraně přírody realističtěji a praktičtěji.

Který z těchto faktorů považujete za nejvíce zabrzdění pro růst či stabilitu sektoru?

Největší brzdou rozvoje českého zemědělství je stále nadměrná byrokracie, která je u nás často ještě větší než v samotné EU. Zemědělce navíc dlouhodobě zatěžuje růst nákladů, od energií až po mzdy, které musí zvyšovat, aby si udrželi kvalifikované pracovníky. K nákladovým tlakům se nově přidává i málo zmiňovaný růst cen služeb. V praxi jde zejména o dražší servis a údržbu zemědělské techniky, a v potravinářství také o investice do moderních technologií. Tyto faktory dohromady udržují sektor pod trvalým tlakem a brzdí jeho stabilní rozvoj.

Vnímáte, že český farmář mění strategii? Například přesun směrem k ekologické produkci, vyššímu zpracování nebo větší orientaci na export?

Zásadní změny strategie u českých farmářů zatím nevidím. V některých podnicích se objevují snahy o vyšší míru zpracování, tedy vytváření větší přidané hodnoty, ale jde spíše o dílčí posuny. Přesun k ekologické produkci není výrazný, i když plocha obhospodařovaná v režimu bio i počet ekologických zemědělců postupně roste. V praxi to však příliš znát není, protože český spotřebitel považuje bioprodukty za drahé a jejich podíl na trhu zůstává velmi nízký. České zemědělství se navíc více než na export soustředí na ochranu domácího trhu před dovozy. Významnou část exportu potravin tak zajišťují spíše nadnárodní maloobchodní řetězce prostřednictvím svých mezinárodních sítí.

Jaké změny v českém zemědělství považujete za nejdůležitější? Digitalizaci, klimatickou odolnost, infrastrukturu nebo legislativní úpravy?

Za klíčové priority považuji především další snižování byrokracie. Následovat by mělo větší využití výsledků vědy a výzkumu, včetně digitalizace a robotizace, které mohou zemědělcům výrazně ulehčit práci. Důležité jsou také úpravy dotačních programů, aby více motivovaly farmáře je skutečně využívat, a to i v oblastech spojených s ochranou přírody a krajinou.

Na co by se měla soustředit nová vláda? Mělo by jít spíš o podporu investic, revizi dotací, změnu daňové politiky nebo něco jiného?

Nová vláda by se měla v první řadě zaměřit na vyjednání spravedlivých podmínek pro české zemědělce v rámci EU po roce 2028. Současné návrhy by totiž Českou republiku výrazně poškodily. Počítají nejen s celkovým snížením dotací, ale i s jejich dalším krácením podle velikosti podniků, respektive podle ročních příjmů dotací. A protože jsou české zemědělské podniky v evropském kontextu největší, dopadlo by to na nás nejtvrději. Částečně by měla proběhnout také revize environmentálních regulací. Ne jde o jejich rušení, EU bude nadále financovat řadu ekologických projektů, ale o zjednodušení a snížení administrativy. Důležitá je i podpora investic. Existuje už dnes, ale potřebovala by upravit parametry, aby lépe odpovídala reálným potřebám zemědělských podniků.

Jsou zde velké rozdíly mezi požadavky EU a realitou českého zemědělství, které vás znepokojují?

Ano, rozdíly jsou fatální. České zemědělství stojí hlavně na velkých podnicích a právnických osobách, zatímco v EU tvoří asi 90 procent sektorů malé a střední rodinné farmy. To je zásadní strukturální rozdíl. Proto mě znepokojují snahy o další koncentraci už tak koncentrovaného českého zemědělství. Takový vývoj by rozdíly mezi Českem a zbytkem EU ještě prohloubil a mohl by vést k tomu, že některé typy evropských podpor by pro naše podniky byly nedostupné.

V kterých komoditách má Česko největší potenciál a kde naopak hrozí největší závislost na dovozech?

Nejnižší soběstačnost má ČR v ovoci, zelenině a vepřovém mase. Právě u těchto komodit je proto největší riziko závislosti na dovozech. Ideální by bylo jejich produkci výrazně zvýšit a zároveň podpořit i vyšší spotřebu ovoce a zeleniny, která je u nás jedna z nejnižších v EU. Problémem jsou však nekonkurenceschopné výkupní ceny, kvůli nimž řada producentů zvažuje omezení výroby, minimálně v příštím roce. To je škoda nejen z ekonomického, ale i zdravotního hlediska. Situaci by mohla zlepšit silnější preference tuzemských produktů ze strany maloobchodu. Některé řetězce tento směr posilují, ale potenciál je stále velký.

Proč podle vás právě tato volba přinese efekt?

Klíčová je podle mě silnější spotřebitelská osvěta,  jak o kvalitě potravin a surovin českého původu, tak o zemědělství a lesnictví obecně. Velká část veřejnosti, zejména ve městech, má od reálné zemědělské praxe velký odstup. To pak vede k tomu, že lidé nechtějí do oboru vstupovat, mají nízkou motivaci podporovat tuzemské produkty a často také nerozumí potřebám zemědělců, které jsou důležité pro jejich podnikání. Lepší informovanost by tedy mohla přinést efekt jak na straně spotřebitelů, tak na straně budoucí pracovní síly v oboru.

Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz

Rozhovor najdete i v časopisu Zboží&Prodej 12/2025.