Když v Česku v posledních letech vystřelila inflace, nejcitlivěji reagovala veřejnost na růst cen potravin. Není divu, právě ty tvoří jednu z nejviditelnějších položek každodenních výdajů. A stejně nepřekvapivě se rychle rozjela známá hra, hledání viníka a nabídka jednoduchých řešení.
Do v minulých letech rozjeté hry spojené se zdražením potravin se ochotně zapojili politici napříč spektrem. Místo vysvětlování složité reality často přišly zkratky a laciný populismus. Hlavním terčem se stali obchodníci, bez ohledu na reálná data o jejich ziskovosti i fungování trhu.
Ze strany politiků a jejich poradců jsme slyšeli například absurdní doporučení spotřebitelům, že by měli nakupovat potraviny v Polsku. Ministerstvo zemědělství zase přímo iniciovalo vznik obchodu Naše síťovka ve svých prostorách. Dnes již zaniklá prodejna měla nejspíš ukázat, jaké jsou ty správné ceny a marže. Stranou nezůstávala ani tehdejší opozice, která spotřebitelům slibovala ceny, za které obchodník není od dodavatelů schopen nakoupit.
Jenže problém nezmizel. A je docela pravděpodobné, že se brzy vrátí.
Kvůli vývoji ve světě rostou ceny energií, paliv i hnojiv, tedy klíčových vstupů pro výrobu potravin. Pokud se napětí na Blízkém východě rychle neuklidní, výrobci budou muset vyšší náklady promítnout do cen. Obchodníci na to zareagují a konečný účet zaplatí zákazník.
Zatím lze čekat spíš pozvolné zdražování. Výraznější skok ale může přijít po sklizni. A do cen se navíc postupně propíšou i rostoucí mzdy.
V minulosti, a naposledy v posledních měsících, kdy docházelo i podle ČSÚ k mírnému zlevňování potravin, se přitom opakovaně ukázalo, že ceny v obchodech reagují v prvé řadě na dodavatelské ceny a zdaleka nezávisí s ohledem na vysoce konkurenční prostředí na rozhodnutí samotných obchodníků. Retail má dlouhodobě ziskovost kolem tří procent, to nejsou nijak závratná čísla. Marže se pochopitelně liší v návaznosti na druh zboží či charakter prodejny. A není fér vytrhávat z kontextu některé položky s vysokými maržemi a taktně přecházet ty, které se prodávají s marží nízkou nebo dokonce zápornou.
Bylo by nyní na místě, aby tentokrát místo „honu na čarodějnice“ politici k hrozící situaci zaujali zodpovědný postoj. K vysvětlování složitosti celého problému by výrazně mohla napomoci nově zřízená pozice potravinového ombudsmana. Jeho rolí by mělo být zveřejňování objektivních dat o struktuře cen potravin. Právě to totiž ve veřejné debatě dlouhodobě chybí.
Pavel Březina, předseda představenstva, Skupina Coop, a předseda, AČTO
Komentář najdete i v časopisu Zboží&Prodej 5/2026.