Sdružení českých spotřebitelů (SČS) uspořádalo se zástupci Potravinářské komory ČR (PK ČR), Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) a dalších profesních institucí kulatý stůl, jehož ústřední tématem byl „trojúhelník“ – zákazník – kvalita – cena.
Z průzkumů, které SČS v minulosti realizovala mezi spotřebitelskou veřejností a mládeží, vyplynulo, že většina populace v ČR chodí nakupovat potraviny denně nebo vícekrát za týden a že údaj o konkrétním původu potraviny je pro 47,5 % respondentů důležitou informací, kterou si s kvalitou spojují a podle které se orientují. Významným faktorem je ale samozřejmě i kvalita prodeje sama.
Kvalita je pojem relativní
Rozhodování spotřebitelů pak při nákupu ovlivňují vědomé, ale často i podvědomé aspekty, kterým jsou lidé vystavováni – včetně reklamy. Jako „všelék“ se často uvádí, že spotřebitel má mít všechny relevantní informace na etiketě. „Ale dokonalá orientace v těchto informacích není snadná ani pro odborníky, a některé informace dobrovolného charakteru včetně některých značek kvality či prohlášení k danému výrobku mohou mít pro spotřebitele dokonce i matoucí význam,“ myslí si Libor Dupal, projektový ředitel a předseda správní rady SČS, který je nově členem správní rady Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA). Kvalita potravin je pak pojmem velmi relativním, protože každý spotřebitel ji může vnímat odlišně, a to čistě ze svého osobního pohledu. Přesto lze, a to nejlépe u jednotlivých komodit, vymezit určité charakteristiky, podle kterých můžeme kvalitu potravin posuzovat.
Ceny kvalitních potravin neklesnou
Jak uvedla projektová manažerka PK ČR Dana Gabrovská, významnou roli sehrává ve vnímání kvality označení Klasa a před inovací jsou např. i cechovní normy na pečivo. Ty kladou na výrobky vyšší nároky než legislativa a měly by v sobě zahrnovat i „nadstandardní“ očekávání spotřebitelů. „Výrobci se zavázali ke snižování přídatných látek a naopak ke zvyšování výživových vlastností pečiva, jako je například vyšší obsah žitné mouky, použití zápary, zavářky, kvasů a podobně,“ vysvětluje Dana Gabrovská. A podobně, jako se mění v čase legislativa, může dojít i u cechovních norem k jejich úpravě anebo zpřísnění, důležité ale je, aby součástí této diskuse byla i cena, za kterou lze takto kvalitní potravinu na trhu vyrobit. To potvrdila i slova ředitele Výzkumného ústavu mlékárenského a člena Dozorčí rady Českomoravského svazu mlékárenského Petra Roubala, který neočekává, že by se třeba v mlékárenství díky rostoucím cenám vstupů a dalším faktorům, které nemůžeme u nás ovlivnit, mohly ceny potravin a zejména ceny kvalitních potravin snížit. Spíše lze očekávat, že porostou. Podle ceny by se ale lidé v kvalitě orientovat neměli. Jen to, že je nějaký výrobek drahý nebo dražší než ostatní, neznamená, že je vyšší úrovně kvality. Diskutující připomněli, že zákazníci si často neuvědomují skutečně reálnou hodnotu zboží. Jako možná cesta se tedy jeví i diskuse o cenách, za které si spotřebitelé mohou nebo budou moci do budoucna kvalitní potraviny (např. jako potraviny vyrobené podle cechovních norem přijatých v ČR) u nás vůbec nakoupit. Tomáš Prouza, prezident SOCR ČR, si v tomto případě umí představit i snížené daňové zatížení na kvalitní potraviny. „Rozhodně to dává větší smysl než snižování DPH na pivo,“ dodává.
Spotřebitel má mít možnost volby
A konečně i cena, po které spotřebitelé u nás „jdou“, může být pro řadu spotřebitelů (pokud se jedná právě o kvalitu potravin) matoucí nebo může minimálně o kvalitě přinášet řadu pochybnosti. Jak uvedl Tomáš Prouza, český spotřebitel si na slevy nejen u potravin výrazně přivykl a změnit to, si vyžádá dlouhodobější kampaň a účelnou osvětu mezi spotřebiteli, jak kvalitu vnímat a jak ji také rozpoznat. Je potěšující, že obchod je připraven tomu aktivně napomáhat, a současně také, že pokud jde např. o hygienu při prodeji potravin, volá po upřesnění pravidel. Jak potvrdil i provedený průzkum, některé změny, po kterých spotřebitelé (jako u bezobalového prodeje) určitě masivně nevolají, naopak mohou trh zpestřit a nabídka zejména v malých obchodech se může rozšířit. „Zákazníci volající po bezobalové možnosti nakupování mohou tvořit jen okrajovou skupinu, třeba dvě procenta těch celkových, může to být ale zákaznická skupina s vyšší kupní silou, ta, která ocení kvalitu a je ochotna si za ni připlatit. Spotřebitel by měl mít právo volby,“ je přesvědčen Tomáš Prouza.
V následujícím období by se SČS ráda věnovala iniciaci diskuse o tom, že výrobek nadprůměrné kvality, který splňuje například právě požadavky cechovní normy a podobně, nemůže stát málo. Pokračovat chce i v reálné a smysluplné osvětě se širokým dopadem na spotřebitelskou veřejnost. Třeba i v tak zdánlivě triviální záležitosti, jako je odlišení pojmů doba použitelnosti – údaj o datu spotřeby (DS) a jako jsou data minimální trvanlivosti (DMT). Právě v tom podle SČS zákazníci často chybují a dochází tak ke zbytečnému plýtvání potravin.
