Obchod není jen prostor pro generování zisku, ale je také významným přispěvatelem ke kvalitnímu životu komunity. Přiměřený zisk je třeba, protože umožňuje právě rozvoj dalších prospěšných aktivit. Jednoduše řečeno: věci do sebe musí zapadat a hlavně dávat smysl.
Všechny aktivity ryze českého Konzumu, obchodního družstva v Ústí nad Orlicí, směřují podle původní filozofie družstevnictví právě k přispívání k lepšímu životu komunity. A slovo „smysl“ se prolínalo prakticky celým rozhovorem s jeho ředitelem Miloslavem Hlavsou.
Samotný pojem družstevnictví má v tuzemsku stále trochu trpký nádech. Kde hledat jeho původní filozofii? A co dnes lidem přináší?
Podívejte se na aktuální zájem o sdílenou ekonomiku. Je to obrovský trend, všichni mají pocit, že teď ji objevili a je to strašně „in“. Ale sdílená ekonomika tu funguje už 170 let, sdílená ekonomika je družstevnictví, to není nic nového. Stejně tak život komunit a zakládání nějakých komunitních spolků, to je zkrátka družstvo. A tento princip podnikání je tu desítky a desítky let. Ano, mění se podmínky, mění se technologie, mění se oblasti, do kterých sdílená ekonomika vstupuje, a mění se to, jak tomu říkáme. Ale v principu na tom není nic nového.
Zkusíte to vysvětlit na příkladu?
Před 170 lety si v Manchesteru asi osmdesát lidí založilo družstvo, sdílený obchod, kde nakupovali za nějakých rozumných podmínek, které jim tehdejší standardní život neumožňoval. Ve velkém se tehdy falšovaly potraviny, rodiny ožebračoval alkohol i hokynaření. Byly to tragické příběhy. A právě forma družstevnictví jim pomohla se z toho kolotoče dostat, i když ty začátky nebyly lehké. A my to tady na Orlickoústecku podle jejich vzoru děláme už 120 let a funguje to. Často nevím, co bych o tom měl pořád povídat.
Myslím, že určitě o čem mluvit máte. V rámci družstev v tuzemsku si vedete velmi dobře, neustále přidáváte další a další služby.
Je pravda, že v rámci všech českých družstev to děláme trochu jinak. Snažíme se jít cestou tradičního družstevnictví západoevropského střihu.
Co to tedy přesně je? Jak se liší západoevropský od východoevropského stylu?
Liší se to v tom, že základem je člen. Od něj se všechno odvíjí. A jednoznačně platí družstevní principy. Když se na ně podíváte, řeknete si: To je přece jasné. Ale není to tak v každém družstvu. Členství musí být otevřené, dobrovolné, nikdo by vám ve vstupu neměl bránit. Ten princip je o tom, že členové by měli stále přibývat a to nejúspěšnější družstvo by mělo mít co nejvíc členů. Většina východoevropských družstev se ale začíná uzavírat.
Proč to dělají?
Přišla na to, že s členy je samozřejmě práce. A že je tak lepší nové členy nepřijímat, protože každý další člen znamená také dělení majetku a také podíl na rozhodování. Západoevropská družstva ale stojí na principu otevřenosti, lidé jsou členy, nakupují a na základě svých nákupů získávají benefity. Anglie, Itálie, Nizozemsko, Skandinávie, žádný Coop v západní Evropě nemá věrnostní program pro zákazníky, ale jen členský program. A většina Coopů ve východní Evropě má extra věrnostní program pro běžné zákazníky, ten je totiž výrazně jednodušší než pro členy, a vedle toho někdy i program pro členy. Tady na „východě“ nějak stále hledáme únikové cesty.
Vy taky?
My ne. My máme jeden program, který je pouze pro členy a je relativně štědrý. Inspirovali jsme se právě ve Skandinávii, tam si myslím, že jsou v tomto ohledu nejlepší v Evropě. To je na družstevnictví také velmi pěkné – to sdílení, možnost inspirace. Když se budete chtít inspirovat kvalitou potravin, je nejlepší jet do italského Coopu, věrnostní programy dělají nejlépe ve Finsku, pokud se chcete inspirovat etikou, vyrazte do Anglie.
Jak tedy váš členský program funguje?
Každý měsíc spočítáme členům, kolik za uplynulý měsíc nakoupili, spočítáme procenta a vrátíme jim peníze zpět na kartu, kde ji mohou použít buď při dalším nákupu, nebo si je spořit a využít pak třeba na Vánoce. Aktuální přehled vidí při každém nákupu na účtence. V členské databázi máme kolem pěti a půl tisíce rodin, to je nějakých zhruba dvacet tisíc zákazníků. Je to asi pětina všech našich celkových zákazníků. Máme dynamicky rostoucí členskou základnu a chceme ji stále rozšiřovat. Proto máme v prodejnách k dispozici všechny informace, přihlášky ke členství, aby zákazníci věděli, že se mohou stát naší součástí a jaké benefity tím získají. To ale zas není nic nového. To už se prostě jako osvědčený princip využívá desítky a desítky let.
Co je podle vás tou nejvyšší hodnotou, kterou družstva tvoří?
Být prospěšní pro členy, to je základ.
Nepotřebujete vydělávat peníze?
Vydělat peníze může každý, můžete si založit firmu a nemusíte kvůli tomu zakládat družstvo. A družstvo se zakládá proto, aby bylo prospěšné svým členům, ne proto, aby někdo – prvoplánově – vydělal peníze. Od počátků se zakládala družstva proto, aby přinesla nějaké výhody svým členům. V 19. století to bylo jednodušší. Dnes, v jednadvacátém, kde zahraniční řetězce prodávají za podnákupní ceny, se to třeba v případě zajištění těch nejlepších cen tolik nedaří.
Nepomohla by větší centralizace družstev a společný nákup? Třeba tím můžete nabídnout zákazníkům lepší cenu.
Bavíme se o tom, ale jedna věc je centralizace, druhá je spolupráce. Je tohle spolupráce, nebo centralizace? A je potřeba pro spolupráci centralizace? Nejsem o tom přesvědčen. Ona má jisté výhody – rozhodování je jednodušší a rychlejší, spolupráce je vždycky komplikovaná. Jenže mezi principy družstevnictví patří také samostatnost, nezávislost a demokratické řízení. A pokud to takto má být, nemůže to být úplně centralizované. Družstva spolupracují, v tuzemsku i v Evropě, ale každé si zachovává svoji samostatnost a nezávislost. To je docela zásadní princip. Centralizaci můžeme použít jen tam, kde neporušíme nezávislost. Když je to jeden z principů družstevnictví, tak si přece nebudeme sami sobě lhát.
Vraťme se k tomu cíli – být prospěšní pro své členy. Co to v praxi znamená?
Že musíte udržet kontinuitu. Každý z nás je tady jen na chvíli, ale naše družstvo tu má za sebou 120 let. A mým úkolem je to vést tak, aby tady bylo i pro další generace členů. Někdo se o to staral přede mnou, teď je řada na mně, po mně přijde další. Nejde o prospěch můj a prospěch mé rodiny. Jde o prospěch pro všechny členy. Proto jsou všechny kroky, které děláme, primárně motivované prospěšností a ne ziskem.
Hospodařit kladně ale určitě musíte…
To ano, protože prospěšní můžeme svým členům být, když budeme existovat, a existovat budeme, jen když budeme hospodařit ziskově. To jsou jasné počty. Ale už tak nezáleží na tom, jestli je náš zisk jedno nebo pět procent z obratu. Máme samozřejmě i pro management nastavenu motivaci na zisk, ale maximálně do jednoho procenta. Důležitější je pro nás přemýšlet o tom, co může být prospěšné pro naše členy a jestli to není náhodou důležitější než další procento zisku.
Co je tedy důležitější než zisk, respektive co konkrétně děláte, aby to bylo prospěšné?
Družstva ve spoustě evropských zemí začala u potravin, ale rozhodně u nich neskončila. A my to děláme stejně. Hledáme další aktivity, které budou prospěšné komunitě, protože v určitou chvíli už pro komunitu nemusí být důležité další nové prodejny potravin. Jejich potřeby splňují už ty stávající. Ale potřebují k životu jiné věci. Takhle třeba postupně vznikaly naše hobby markety nebo čerpačky, kavárny nebo taky minihotel. Nebo také naše podpora místním neziskovým organizacím. V zahraničí se setkáte i s tím, že družstva provozují školky nebo i pohřební službu.
A to konzultujete se členy? Jakým způsobem?
Když se zeptáte, dostanete odpověď. Komunikace je sice zdlouhavá, nemůžeme být tak flexibilní, jak bychom si možná i přáli, ale je funkční. Od roku 2010 vydáváme pětkrát ročně časopis, který dostane každý člen domů poštou. Tam jsou zásadní informace o tom, co se děje v družstvu. Jednou ročně děláme dotazníky. Ptáme se, co lidé chtějí a jak jsou spokojeni s prodejnami. Jasně nám dali vědět, že je pro ně třeba důležitější, abychom otevřeli čerpací stanici nebo poštu, než abychom se přesouvali přes hranice regionu a stavěli nebo přebírali další prodejny potravin. To jsme už také vyzkoušeli. Před dvaceti lety jsme překročili okres, ale nakonec vidím jako nejlepší cestu držet se v rámci regionu se svou komunitou.
To ale znamená, že členové musí vědět, o čem je řeč – vzděláváte je?
Nemůžeme se jich samozřejmě ptát na něco, o čem vůbec nevědí. A také musíme vědět, že takové projekty jsou životaschopné. To musíme členům nejdříve ukázat. Například v roce 2012 jsme zprovoznili jednu Poštu Partner, dávalo nám to smysl, protože v zahraničí to družstva také dělají. Naučili jsme se to a zeptali jsme se členů, zda to chtějí rozvíjet dál. A stejně jsme to udělali s čerpacími stanicemi. Tam jsme si to nejdřív vyzkoušeli jako klasickou stanici se shopem a obsluhou a později jsme přešli na model samoobslužného provozu. Byli jsme první v republice, kdo zákazníkům nabídl veřejnou samoobslužnou čerpací stanici. A tohle všechno nám dává smysl, rozšiřujeme nákupní koš člena, najednou už to není jen o nákupu potravin, ale také pohonných hmot. A díky režimu samoobslužnosti zase můžeme ušetřené finance dát členům v podobě výhodnějších cen.
Miloslav Hlavsa: Prostor vidím ještě tak na pět kontejnerových stanic
Přechod do jiného regionu by tedy nedával smysl?
Pokud má mít družstvo nějaké ještě lidské rozměry, třeba právě v rámci nějakého okresu, tak je to komunita, která má společné potřeby a zájmy. Ať už jde o potraviny, kde klademe důraz na lokální produkci, lokální mléko, pečivo, uzeniny, pivo, tak nejenže pomáháme regionu, pomáháme i našim členům, kteří jsou třeba právě v těch výrobních firmách zaměstnaní. Všechno to dotváří ekosystém regionu a opět, budu se opakovat, to dává smysl. Budujeme udržitelnost regionu. Když překročíme hranice, tak ne že by to nešlo, ale už je to celé o budování jiné komunity, protože tam už prostě „nejsme doma“, jsme trochu „naplaveniny“ a nemáme tam vytvořené mezilidské vazby. Takže v případě družstva to nefunguje tak jednoduše jako u centrálně řízené obchodní firmy, pro kterou komunita není to zásadní a není regionální. Komunitu určuje region. To je dobře vidět třeba na příběhu neúspěšné expanze německé Edeky do České republiky.
Povíte mi ho?
Edeka je největším prodejcem potravin v Německu. A je to družstvo, jehož členy jsou majitelé prodejen. V Německu to funguje tradičně výborně, tady ne. Lidl a Kaufland mohou díky centrálnímu řízení řešit a posouvat věci kupředu velmi rychle a efektivně. Edeka v tom směru působila značně amatérsky. Region hraje pro komunitu velkou roli. Některá družstva to tak nevnímají, ale my ano. A to je na tom to hezké, že si to díky nezávislosti můžeme dělat každý jinak.
Co váš projekt Jsme tu doma? Jak se rozvíjí a z čeho vycházel?
Nastartovali jsme ho v roce 2010 a rozhodně jsme neobjevovali svět. Ale docela zdravě nás naštvalo, jak se zahraniční řetězce začaly výrazně profilovat v regionálních potravinách a objevovaly se takové ty slogany Z lásky k Česku a podobně. Celé to vypadalo, že bez nich by si snad ani Češi nemohli dát nic regionálního a že ony to tady teď spasí. My tady víc než sto let prodáváme regionální potraviny. A ony přijdou, a to téma marketingově prodají. Takže projekt Jsme tu doma jsme nastartovali jen proto, že jsme si uvědomili, že některé věci, které se nám zdají být jasné, prostě musíme uchopit i marketingově.
Liší se hodnoty, které družstva přinášejí lidem, podle toho, kde lidé žijí? Město versus vesnice?
Určitě. Lidé na vesnicích ani tolik neřeší, jestli máme biopotravin v nabídce jedno procento nebo pět a jak široký máme sortiment bezlepkových výrobků. Řeší, že si vůbec mohou někde nakoupit základní potraviny a také že se v tom obchodě mohou potkat, to je pro ně největší hodnota. Prodlužujeme lidem aktivní život – v jistém věku ztratíte schopnost třeba řídit auto. To, že si můžete dojít na nákup každodenních potravin, pro vás znamená, že můžete ještě v pětaosmdesáti žít relativně aktivním životem. Procházka, nákup, mluvíte s lidmi, žijete. Pokud tam prodejna není, pravděpodobně už tou dobou budete v domově důchodců.
Nepomůže ale zrovna v tomhle případě on-line a e-shopy s potravinami? Je nutná kamenná prodejna?
Pokud jste imobilní, tak ano. Ale smyslem obchodu je komunita. To, že se lidé potkávají. E-shop je určitě skvělá věc a také jsme se do toho pustili. Možnost objednat on-line a vyzvednout si nákup už máme v celé naší síti. Ale bereme to jako doplňkovou službu pro zákazníky, že si mohou místo deseti druhů jogurtů vybrat třeba ze třiceti. Není to náhrada těch kontaktů v komunitě. Víte, obchod není primárně o tom, že když nebude, tak umřete hlady. Neumřete, vždycky vám někdo pomůže. Ale je elementárním základem místního života, zvláště pro obyvatele vesnic. Obchod je součástí tamní kultury.
Není to spíš ale specifikum starší generace? Neskončí to s tou mladou?
Nemyslím si, dám příklad. Obchod je součástí života v obci. A my máme dobrou zkušenost i s tím, že to chápou i zastupitelstva, ve kterých často sedí mladí lidé. Řešíme to s nimi dlouhodobě a máme nějakých dvacet sedm prodejen v malých obcích, které finančně podporují provoz naší prodejny. Hodně pomáhá i Pardubický kraj.
To je ale výrazný úspěch.
Myslím, že ano. A jsem rád, že to tak obce i kraj vnímají, že má opravdu smysl podporovat elementární život na vesnicích. Když tam nebude existovat, tak prostě musíte počítat s tím, že když se z velkých měst, kam se všichni stěhujeme, rozhodneme na víkend odjet relaxovat do přírody na vesnici, tak si tam ale nekoupíme ani nanuk.
Ale zpět k mladým, máte ten příklad?
Kultura našeho národa je v tom, že žijeme tak, jak žijeme. Na vesnicích, ve městech, je tam nějaká rovnováha. Všichni se prostě nemůžeme odstěhovat do Prahy. V jedné z vesnic, má asi 250 obyvatel, jsme museli obchod zavřít, protože to nebylo ekonomicky únosné a zastupitelstvo o to nemělo zájem. Mrzelo nás to, měli jsme v té vsi pár členů, ale bohužel nespasíme svět. Tak tam se zastupitelstvo vyměnilo, odešli staří, přišli mladí. A ti nás oslovili, abychom vymysleli spolupráci, jak dostat obchod zpět do obce. Ti lidé jsou mladí, chtějí v tom místě žít, a tak je obslužnost prostě zajímá. Je to zase o mezigenerační sounáležitosti a uvědomění si základních hodnot. Takže myslím, že i s mladými to půjde.
Co dalšího mohou potřebovat vaši členové, jaké aktivity a služby rozvíjíte pro komunitu?
Pořád hledáme, co bychom mohli zlepšit. Kde to jde, umístíme kavárnu, v nákupní galerii Nová Louže máme také docela velkorysý dětský koutek. I minihotel byl cestou, jak pomoci členům na místním sídlišti rozšířit kapacitu bytu, když jim například přijede velká návštěva. Hodně spolupracujeme s neziskovým sektorem, hlavně ze sociální sféry. Tam se snažíme organizovat finanční sbírky a podporovat co nejvíce lokálních subjektů, v kampaních vysvětlovat našim zákazníkům, jaké organizace tu vůbec máme a co nabízejí a jak jim mohou lidé přispět. Děláme to proto, že to dává smysl, ne proto, že je to zrovna moderní. Velké řetězce si často zvolí jednu známou organizaci, té přispějí, odškrtnou si úkol v tabulce a jede se dál. Tady u nás musí do sebe všechno zapadat. Přece nemá smysl, aby naše družstvo podporovalo nějakou velkou organizaci pro zdravotně postižené nebo seniory v Praze. Protože našim lidem pomáhají místní organizace, ne ty pražské.
Jak funguje taková spolupráce? Předpokládám, že zase budete mít nějaký dobrý příklad.
Příkladů by bylo mnoho, ale nejvýznamnější je náš grantový program a veřejná sbírka Společně za úsměv. Ale někdy to funguje i tak, že když máme nějaký prostor u obchodů, který sami neumíme využít, můžeme ho nabídnout jiným. Třeba v obci Hnátnice vzniká ve spolupráci s neziskovkou Dobrá Hnáta komunitní prostor, kde se budou konat různé přednášky a také sousedské snídaně. Říkáme v podstatě: Chcete takový prostor? Budete ho umět využít? Tak vám ho poskytneme zdarma. A v tom zase vidím smysl, je tam synergie pro obě strany. Stejně tak nás baví podporovat třeba filmový festival Jeden svět zaměřený na lidská práva. Co je důležitější než lidské právo? To jsou věci, o kterých by se lidé měli dozvídat. Vždy, když v Ústí nad Orlicí probíhá, tak na všech našich účtenkách tiskneme program, co se aktuálně promítá, a v každé naší prodejně si mohou zákazníci koupit vstupenky.
To je opravdu už značný kus od samotného prodeje potravin.
Je. Nemá to s potravinami co společného. Ale má to co do činění s komunitou a se vzděláváním členů. A to je pro nás důležitější než další procento zisku. Všechno, co děláme, směřuje ve prospěch členů a jejich rodin.
Co váš koncept Coop Boxů? Jak se mu daří, co s ním plánujete dál?
Aby se celý koncept uživil, potřebovali bychom realizovat tak tisícovku nákupů za měsíc. A jsme zhruba na polovině. Proto jsme se rozhodli jít jinou cestou, a to je právě onen doplňkový e-shop pro všechny zákazníky. Chceme nabízet zajímavé, cenově atraktivní internetové ceny, speciální nabídky, jako jsou třeba delikatesy, nebo kategorie, které nemáme v takové šíři v prodejnách, jako je třeba to bio a bezlepkové.
Máte něco dalšího v plánu?
Přemýšlíme nad spoustou věcí. E-shop je určitě prima. Já to kombinuji pravidelně – drobné nákupy fyzicky, větší on-line. Jsme hrdí na galerii Nová Louže, to je ta správná cesta. Ještě před šesti lety to byl vybydlený prostor a dnes to tam žije. Je to moderní nákupní galerie s dvaceti obchody a velkým veřejným prostorem, uprostřed pětitisícového sídliště. Troufám si tvrdit, že takovou obslužnost nenajdete nikde jinde v tuzemsku: pošta, lékárna, drogerie, květinka, mateřské centrum, dětské hřiště, kavárna, restaurace, minihotel. A taky prádelna a čistírna, kterou nám provozuje Červený kříž. Polovinu z toho bychom dělat nemuseli, jenže pak by to zase jako celek nedávalo smysl. A o ten nám hlavně jde.
Profil zákazníka Miloslava Hlavsy:
Můj oblíbený obchod:
Kamenný: Konzum, on-line: Coop Box, z konkurence respektuji Lidl.
Jak nejčastěji nakupuji:
Velký nákup obvykle on-line jednou za 14 dní, ten běžný pak dvakrát třikrát týdně.
S kým nejčastěji nakupuji:
Sám. Neumím moc nakupovat, zajímají mě obchody, protože se v nich inspiruji, ale většinou toho moc nekoupím. Manželka je racionální, chce nakoupit rychle, takže raději každý chodíme do obchodů zvlášť.
Co mě na nakupování baví:
Pozorovat, jak to funguje. Dost času trávím i u konkurence. Ale nic nekoupím. Stále nacházím inspiraci – jak sortimentní, tak třeba v uspořádání. Zastávám názor, že konkurenci je důležité pozorovat a znát. Můžeme se inspirovat nebo si také uvědomit, že chceme jít jinou cestou.
Co mě na nakupování nebaví:
To kupování. To mě nebaví.
Moje nejoblíbenější značka:
Asi nemám konkrétní, nebo vlastně všechny.
CV Miloslava Hlavsy:
Absolvent Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze pracuje od roku 1991 v Konzumu, obchodním družstvu v Ústí nad Orlicí, kde začínal jako IT pracovník. Postupně získal zkušenosti na pozici vedoucího prodeje velkoobchodního skladu a vedoucího skupiny logistiky a marketingu. Od července roku 2009 je ředitelem družstva. Byl dlouholetým aktivním členem komerční rady skupiny Coop. Je členem představenstva SČMSD a představenstva Coop Centra.
Konzum, obchodní družstvo v Ústí nad Orlicí:
Konzum, obchodní družstvo v Ústí nad Orlicí, které bylo založeno roku 1898, provozuje stovku prodejen v různých formátech. Patří sem potraviny, čerpací stanice, hobbymarkety, pošty i kavárny pod značkami Konzum, Konzum Market, Coop Diskont, Coop Tuty, hobby markety Fortel, čerpací stanice Coop 24, Konzum Café, convenience koncept Big Mini a také Coop Box.
Konzum, obchodní družstvo v Ústí nad Orlicí, je vlastněno svými zákazníky, aktuálně je tvoří zhruba 5500 rodin z regionu Orlickoústecka. Veškeré aktivity stojí na podpoře komunity vlastních členů a regionu, kde působí.
- počet zaměstnanců: 600
- maloobchodní obrat za rok 2018: 1,45 mld. Kč
- zisk před zdaněním za rok 2018: 15,161 mil. Kč
- největší družstvo v rámci skupiny Coop v České republice
Mezinárodní družstevní principy:
- Dobrovolné a otevřené členství
- Demokratické řízení
- Podíl na majetku
- Samostatnost a nezávislost
- Výchova, školení a informace
- Spolupráce mezi družstvy
- Spoluodpovědnost za společnost
Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz
Rozhovor najdete i v časopisu Zboží&Prodej 11-12/2019.