Dva současné trendy představují příležitost nejen pro producenty lokálních potravin, ale rozšiřují také možnosti obchodníkům a pomáhají rozvoji komunit. Prvním je rostoucí zájem o lokální produkci a k němu se přidává druhý – obecně větší informovanost obyvatel o environmentálních otázkách. Z aktivit, které kolem obou trendů vznikají, mohou těžit prakticky všichni.

Téměř tři čtvrtiny spotřebitelů (74 %) se zajímají o to, odkud jsou potraviny, které konzumují. Vyplývá to ze sedmého ročníku průzkumu Nákupní zvyklosti v České republice, který realizovala společnost KPMG. Původ všech nakupovaných potravin ale sleduje jen 12 % lidí, 14 % to vůbec nezajímá. Zájem se liší podle kategorií, téměř všichni lidé (93 %), kteří sledují původ potravin, se zaměřují na maso a uzeniny, následují čerstvé ryby (87 %), mléko a mléčné výrobky (77 %), tři čtvrtiny respondentů zajímá také původ ovoce a zeleniny. Polovina z nich považuje za důležité, odkud je chleba a pečivo. Celých 98 % respondentů upřednostňuje český chleba, z toho 69 % preferuje lokálního dodavatele. České zboží má výraznou převahu také v případě mléka a mléčných výrobků (96 %, z toho zhruba jen pětina upřednostňuje lokální dodavatele) a masa a uzenin (95 %, z toho 66 % stačí odkudkoliv z České republiky, lokální požaduje 28 %).

Co je lokální, to má zelenou

Nákup lokálních potravin podporuje místní ekonomiku a na toto téma zákazníci stále více slyší. Je otázkou, zda budou mít tak dobrý sluch v případě krize, která jim ztenčí příjmy. Nyní ale, minimálně v průzkumech, dávají lokálním potravinám zelenou. Pomáhá rostoucí povědomí o tom, že lokální potraviny jsou pro organismus přirozenější a respektují sezonnost. Navíc je synonymem pro kvalitu jídla chuť a tu u plodového ovoce a zeleniny nejvíce ovlivňuje výběr odrůdy a stadium zralosti plodů při sběru.

Obecně také roste povědomí o environmentálních dopadech globalizovaného hospodářství. Zatímco ještě před několika lety by lidé v otázce vyprodukované uhlíkové stopy pravděpodobně spíše tápali, dnes si uvědomují, že i přeprava potravin ze zahraničí má negativní dopad na životní prostředí. Zájem o českou, a pokud možno i lokální produkci je tak vcelku logický.

„Poptávka po českém zboží roste, ale soběstačnost vytrvale klesá,“ upozorňuje Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. Z domácích zdrojů dokážeme uspokojit například jen jedno procento poptávky po bioproduktech. Nový ekosystém už ale podle něj vzniká. Důležitá bude analýza příčin snižování soběstačnosti a také aktivní podpora pěstování a výroby nejen biopotravin a spolupráce s výrobci – ať už půjde o pekaře, ovocnáře, zelináře či uzenáře. A právě spolupráce je to klíčové slovo.

Víc hlav víc ví (a sní)

Čeští farmáři se v supermarketech nedokážou dostatečně prosadit zejména proto, že obvykle nemohou zaručit pravidelné dodávky zboží. Rozmary přírody se těžko řídí. V takovém případě jim pak hrozí pokuta a do takového rizika jít nechtějí. Pokud ale zákazník žádá lokální potraviny, obchodníci mu je chtějí nabídnout a hledají cesty, jak problémy s dodávkami řešit. Farmáři se sdružují a vznikají celky v podobě odbytových družstev, která do jednání s obchodníky úspěšně vstupují. Farmáři se tak mohou plně věnovat své práci a distribuci vypěstovaných plodin nechat na jiných.

Funkční příklad lze najít třeba u společnosti NWT, která se specializuje na inovační technologie celoročně vytápěných skleníků pro pěstování plodové zeleniny a je rovněž vlastníkem a provozovatelem několika farem, například Farmy Bezdínek. Na Slovensku vlastní také Farmu Kameničany, se kterou v roce 2015 zakládala odbytovou organizaci Ovozela na Slovensku. Ta dnes pokrývá téměř polovinu z celkové produkce slovenských rajčat. „Sdružili jsme nezávislé slovenské farmáře a nabídli čerstvou zeleninu pod jednou společnou značkou. Balení, logistiku a obchod s řetězci zajišťuje partnerská společnost. Zároveň ale plně respektujeme identitu jednotlivých farmářů a na prodejním balení je vždy uvedeno, ze které farmy zelenina pochází,“ přibližuje projekt Jiří Stodůlka, ředitel divize Agro ve společnosti NWT a jednatel Farmy Bezdínek.

Najít společnou cestu a nabídnout, co zákazníci žádají

Dva roky po startu slovenského provozu iniciovala firma vznik družstva Čerstvě utrženo, pomohla farmám postavit skleníky, sdružila je pod jednu odbytovou organizaci a díky spolupráci a větší síle tak našla česká rajčata cestu i do obchodních řetězců. Loni byla Farma Bezdínek jedním ze zakládajících členů další odbytové organizace pod jménem Dobré družstvo, kde se o balení, logistiku a obchod s řetězci stará firma Čeroz. „Jsme přesvědčeni o tom, že vystupovat na trhu pod společnou značkou s sebou přináší mnoho výhod. Společně můžeme na základě zájmu zákazníků plánovat, co budeme pěstovat, společně jsme silnější při vyjednávání o podmínkách s obchodními řetězci, společně můžeme lépe nakupovat, společně můžeme dělat marketing a společně můžeme sdílet zkušenosti při pěstování,“ vysvětluje Jiří Stodůlka.

Chce tak změnit fakt, že naprostou většinu čerstvé zeleniny a ovoce dovážíme ze zahraničí, přitom má tuzemsko dobré klimatické podmínky pro jejich pěstování, a to dokonce i v režimu bez pesticidů. Obě farmy z portfolia společnosti NWT už prošly auditem pro technologii pěstování bez pesticidů a v roce 2019 dodaly na trh víc než 1500 tun rajčat a přes 550 tun okurek. Jiří Stodůlka věří, že se režimu bez-reziduální produkce bude účastnit více zemědělců a Česko a Slovensko by se tak mohly vyrovnat evropskému průměru. Firma začala nově nabízet rajčata v balení z recyklovatelného papíru s příměsí trávy, aby zároveň naplňovala filozofii budoucnosti udržitelného rozvoje. „Každý aktér dodavatelského řetězce – producent, distributor, logistik, obchodní řetězec a zákazník – bude přispívat svým dílem k budování nového systému produkce potravin, jehož součástí se bezesporu stává také téma bezreziduální produkce. Udržitelnost se stává takovým základním kamenem, který všechny aktéry spojuje v jeden společný cíl,“ je přesvědčen Jiří Stodůlka.

Produkce českých rajčat z Farmy Bezdínek míří například do obchodů společnosti Tesco Stores ČR, která se rovněž snaží najít společnou cestu, aby zákazníkům nabídla to, co si přejí. „Vždy známe přímo pěstitele, se kterým je v kontaktu náš technologický tým i nákupní oddělení. Následně jen řešíme, zda má pěstitel vlastní logistiku a může vozit přímo nebo se spojí s některým z našich současných dodavatelů, kteří již mají logisticky kanál vybudovaný. To je třeba příklad Farmy Bezdínek a společnosti Blanická,“ vysvětluje manažer komunikace společnosti Václav Koukolíček. Dodává, že spolupracovat s farmou tedy není příliš problematické, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pro obchodníka je to systémově jednodušší a farma se může věnovat pěstování a logistiku nechat na partnerovi.

Komunitní projekty podporují místní dodavatele

Stejně tak, jako hledají cestu dodavatelé a tvoří jistá komunitní společenství – družstva, spojují se i samotní zákazníci. Obecná definice komunity hovoří o tom, že má společný základ sdílených hodnot, vyznačuje se vzájemnou péčí, důvěrou a týmovou prací, má rozvinutou efektivní vnitřní komunikaci a je otevřená do budoucnosti. Jedním z projektů, který je postavený na komunitním principu, je on-line farmářské tržiště Scuk.cz. „Inspirovali jsme se v zahraničí projektem La Ruche Qui Dit Oui, který má ve Francii a v rámci řady evropských zemí několik set komunit zákazníků sdružených do takzvaných nákupních skupin. Přišlo nám to jako ideální způsob, jak propojit lokální výrobce a farmáře s koncovými zákazníky,“ vysvětluje CEO projektu Scuk.cz Kamil Demuth. Vidí v projektu do budoucna příležitost i pro hyperlokálnost – lidé nakoupí od výrobců ve svém regionu a peníze se tak vracejí opět do regionu.

V tuto chvíli má projekt více než dvě stovky spolupracujících farmářů a stejný počet nákupních skupin. Každá z nich má své výdejní místo a svého organizátora, který se stará o příjem a výdej objednaného zboží. Velice častými organizátory jsou maminky na mateřské dovolené, kterým je celá vize kvalitních a lokálních potravin přirozeně blízká. Organizátorem ale může být i jakýkoli obchodník, který se do projektu zapojí. „Jako výdejny nám fungují například kavárny, fitness studia či prodejny zdravých výživ, které mají slušnou nabídku koloniálu, ale řešit nabídku čerstvých potravin je pro ně z pohledu obrátky a nízké trvanlivosti obtížné,“ vysvětluje Kamil Demuth. Scuk.cz pro obchodníky představuje takovou potravinovou Zásilkovnu, která přivádí pravidelné zákazníky, podporuje budování věrnosti i nákupní komunity. Organizátoři si sami řídí, co budou on-line prodávat, předpokládá se jejich aktivita na sociálních sítích, v rámci projektu mají ale zajištěný marketing, automatické generování letáku a obrovské množství inspirace, kterou komunita aktivně sdílí.

Roste zájem regionů

Pro to, aby se obchodník do systému zapojil, nepotřebuje žádné speciální vybavení, pouze menší skladovací prostor a lednici pro chlazené potraviny. Jednou týdně mu Scuk.cz dopraví objednané zboží, které si tentýž den přijde vyzvednout zákazník. Obchodníkovi pak náleží 7,5 % z hodnoty celého nákupu včetně DPH. Není to určitě to, co by obchodníka podrželo nad vodou v případě krize, ale může to být jedna z dalších smysluplných služeb, kterou zákazníkům nabídnou. Pro Scuk.cz je aktuálně nejsilnější Středočeský kraj, následuje Ústecký a Jihočeský. Jsou to ale regiony, kde má projekt nejdelší historii nákupních skupin. S tím, jak se projekt rozšiřuje, vidí velký zájem také v Moravskoslezském a Jihomoravském kraji, které mohou zakrátko předběhnout ty historicky nejstarší. Z konkrétních oblastí, kde je zájem opravdu velký, jsou Orlické hory. Zhruba tři čtvrtiny zákazníků patří mezi ty věrné, kteří se opakovaně vracejí. Ačkoli by se mohlo zdát, že jen velká města v čele s Prahou volají po kvalitě, ve Scuk.cz to vidí jinak. „V Praze je už dostatek příležitostí nakoupit si lokální čerstvé potraviny, v regionech ale obvykle chybějí. Je to vidět i na číslech. Praha nám dělá pouze okolo pěti procent obratu, rostoucí zájem je právě v regionech,“ přibližuje výsledky Kamil Demuth.

Filozofie projektu podle něj míří hlavně na mladšího zákazníka, který je k environmentálním otázkám vnímavější než starší generace, má blíže k technologiím a má odlišné nákupní chování. „Myslím, že také dále poroste tlak na obchodníky ve smyslu původu zboží a také zero waste aktivit, zákazníky to bude zajímat čím dál víc,“ je přesvědčen Kamil Demuth. Celý projekt navíc prostupuje myšlenka tzv. pomalých, plánovaných a promyšlených nákupů, která podle něj může do budoucna částečně nahradit tak trochu nesmyslný rychlý životní styl. „Teď chtějí všichni všechno rychle. Mínění zákazníků se ale postupně mění a díky pohodlnějším službám i technologiím to do budoucna může být zajímavá tržní nika. Zákazník očekává multikanálový přístup a každý si vybere, co bude jeho životnímu stylu nejbližší,“ je přesvědčen Kamil Demuth.

Jsme tu doma

Ve sdružování, ať už na straně zákazníků nebo producentů, vidí určitě velký smysl také Miloslav Hlavsa, ředitel Konzumu, obchodního družstva v Ústí nad Orlicí. Rozhodně se tak podle něj zvyšuje dostupnost české lokální produkce tuzemským zákazníkům a družstvo na tom dlouhodobě pracuje v rámci projektu Jsme tu doma. „Spolupracujeme s pětadvaceti lokálními zemědělci. Organizačně je to poměrně náročné, protože je nutné je propojit. Aby šlo všechno hladce, vybudovali jsme v roce 2012 separátní sklad ovoce a zeleniny u našeho skladu v Letohradě. Je v pronájmu společnosti Tercie, která pro nás zajišťuje kompletaci dodávek od jednotlivých zemědělců. Jde opravdu o čerstvou a lokální produkci, takže bedýnky máme pro zákazníky sezonně zhruba od května do října. Bedýnky mohou být míchané, ale také jednodruhové, záleží na tom, pro co se zákazník rozhodne. Objednává se v pondělí, kolegové z partnerské firmy podle objednaného počtu zmapují aktuální nabídku u farmářů a zboží u nich zajistí. Ve čtvrtek se bedýnky kompletují a rozvezou do jednotlivých prodejen společně s rozvozem konvenčního ovoce a zeleniny. A v pátek si zákazníci bedýnku vyzvednou,“ vysvětluje v podstatě jednoduchý proces propojení lokálních výrobců se spotřebiteli Miloslav Hlavsa. Týdně se tak zkompletuje zhruba padesátka bedýnek, jejichž součástí je i informační letáček s „rodokmenem“ jednotlivých druhů ovoce a zeleniny, aby zákazníci přesně věděli, odkud pochází.

Zákazníky farmářských bedýnek tvoří stálý a věrný okruh, který si službu vyzkoušel a opakovaně se k ní vrací. „Konzum je vlastně jen o něco větší Scuk.cz. Jen to děláme déle, ve větším rozsahu a v sortimentu máme z praktických důvodů pro uspokojení potřeb našich členů vedle lokální produkce i tu běžnou, nelokální. V nových projektech vidíme spíše než konkurenci příležitost pro budoucí spolupráci,“ míní Miloslav Hlavsa. Upozorňuje ale na to, že cílem takových komunit by v první řadě neměl být neúměrný zisk. „Tyto systémy někdy příliš hrají na city zákazníků, že za lokální kvalitu se musí připlatit. To sice ano, ale neměl by na tom nikdo neúměrně profitovat,“ uzavírá Miloslav Hlavsa.

Názory odborníků:

 „Sdružování má smysl.“

Sdružováním, ať už producentů nebo zákazníků, se zvyšuje dostupnost české lokální produkce českým spotřebitelům. A to má rozhodně smysl.

Miloslav Hlavsa, ředitel, obchodní družstvo Konzum, Ústí nad Orlicí

 „Naší vizí je hyperlokálnost.“

Naší vizí je svět, ve kterém budou lokální výrobky a suroviny dostupné každému. Potraviny nebudou muset cestovat přes celou republiku, natož půlku světa a několik prostředníků. Poputují od výrobce přímo k zákazníkovi bez zbytečných vedlejších nákladů. Svět, kde lidé nakoupí od výrobců ve svém regionu, a peníze se tak vrátí opět do regionu.

Kamil Demuth, CEO, Scuk.cz

 „Spolupráce znamená výhody.“

Díky spolupráci více farem můžeme lépe plánovat, co budeme pěstovat, jsme silnější při vyjednávání podmínek s obchodníky, efektivněji nakupujeme, děláme společný marketing a sdílíme ty nejlepší zkušenosti.

Jiří Stodůlka, jednatel, Farma Bezdínek

Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz

Článek vyšel i v časopisu Zboží&Prodej 3/2020.