Martina Černá, ředitelka pro udržitelnost a zdraví, Albert ČR: Chci dělat svá ...

21. října 2021

Žena v retailu 0

2668

Martina Černá, ředitelka pro udržitelnost a zdraví, Albert ČR: Chci dělat svá rozhodnutí tak, abych se mohla na sebe ráno kouknout do zrcadla

Když se věnujete udržitelnosti opravdu do detailu, zaslouží si celá oblast kapitána, který ji řídí. Maloobchodní řetězec Albert, který pozici ředitele pro udržitelnost a zdraví letos v létě oficiálně vytvořil, si zvolil Martinu Černou, která se udržitelným tématům věnuje v Albertu už spoustu let. A má k nim, i díky celoživotnímu dobrovolnictví, velmi blízko.

Ačkoli měla o sobě jako malá jasnou představu jako o budoucí herečce, zpěvačce nebo veterinářce (jak už to tak malé holčičky mají), profesně nakonec zamířila úplně jinam. „Jsem hodně sociálně založený člověk, zaměřuji se hlavně na lidi,“ vypráví Martina Černá. A proto její kroky vedly do oblasti zákaznické péče a později k HR. Vždy se snaží přemýšlet o tom, jaký dopad bude mít konkrétní aktivita na okolí. Je přesvědčena, že ne vždy se vyplatí jít zkratkou a hledat rychlá řešení: „Pokud si zkrátíte cestu po trávě, můžete ji pošlapat a ona přestane růst. Podle mého je lepší trávu obejít, i když to může znamenat několik kroků navíc. Nejen v práci, ale i v osobním životě se snažím neodkládat věci a pomáhat lidem okolo, protože to nás nic nestojí.“

Být v přítomném okamžiku

Dobrovolnictví je její celoživotní téma právě proto, že je jí práce s lidmi tak blízká. Profesní kariéru odstartovala v oblasti zákaznického servisu, vyzkoušela si i logistiku a po rodičovské dovolené zamířila do HR, aby se starala o lidské zdroje. Pomáhala v Alzheimer centru, vyzkoušela si také práci dobrovolníka na dětském oddělení v nemocnici. „Děti vyžadují stoprocentní pozornost. Naučilo mě to být maximálně v přítomném okamžiku,“ vzpomíná. Tuto schopnost teď bohatě uplatňuje v osobním i v pracovním životě a nově ji také může naplno promítnout do své nové role. Na každou ze svých pozic v zákaznickém servisu, logistice i HR vzpomíná v dobrém a umí si představit, že by se do jakékoliv z těch oblastí klidně vrátila. Pokud by si ale mohla vybrat a byla finančně zabezpečená, zřejmě by se vydala cestou neziskové společnosti a do dobrovolnických aktivit se vrhla na plný úvazek.

Zdraví, uhlíková stopa i komunity

K udržitelnosti měla vždy blízko, už v rámci své práce v HR byla členkou týmu odpovědného za tuto oblast. Důraz na problematiku i agenda ale stále narůstaly a bylo potřeba pro tyto aktivity vyčlenit samostatnou pozici. „Teď se věnuji koordinaci celé agendy v oblasti zdraví a zdravých výrobků, prevenci přebytků a plýtvání potravinami, redukce plastů a uhlíkové stopy v rámci našeho byznysu i třetích stran. A také se starám o komunitní aktivity a projekty se sociálním zaměřením, například náš program Bertík pomáhá,“ přibližuje detaily nové pozice.

Je přesvědčená, že Albert jako velká firma může ve spolupráci s obchodními partnery a dodavateli věci měnit k lepšímu a ukázat ostatním, že to jde. „Mám radost, když vidím, jak pomáháme těm, kteří to potřebují, například potravinovými či peněžitými dary. A celé komplexní téma udržitelného maloobchodu je pro nás naprosto zásadní,“ říká. A vypočítává, co všechno je třeba řešit, aby byl maloobchod opravdu udržitelný – snižovat uhlíkovou stopu, objem použitých plastů jak na obaly pro zboží, tak v logistice, zaměřit se na neustálé snižování potravinových přebytků či zdravější stravování. Témat je opravdu mnoho.

Důležitý je širší rozhled

Pokud má být maloobchod skutečně udržitelný, je podle ní třeba se na potraviny dívat širší optikou a mít oči dokořán. „Nelze je vnímat jen na cestě ze skladu do prodejny,“ upozorňuje. Dodává, že součástí filozofie udržitelnosti musí být i podpora dodavatelů a osvěta v celém dodavatelském řetězci. „Firmy často nevědí, jak si třeba spočítat uhlíkovou stopu, a my jim pomáháme a učíme je, jak na to,“ vysvětluje. A osvětu je třeba šířit všemi směry, od dodavatele po zákazníky, a zapomenout se nesmí ani na interní zaměstnance. I ti musí mít o aktivitách v oblasti udržitelnosti co největší přehled, aby mohli být na svou firmu pyšní. „A myslím, že je to opravdu na místě. Máme spoustu závazků, ať už je to snížení uhlíkové stopy o polovinu od roku 2018 do 2030 nebo nulový plastový odpad u výrobků našich vlastních značek do roku 2025,“ vypočítává ambiciózní cíle. Řešení zahrnuje redukci obalových materiálů a posun k recyklovatelným a opakovaně použitelným plastům. Kromě toho chce mít Albert do roku 2025 čtvrtinu plastových obalů u produktů vlastní značek z recyklovaných materiálů.

Inspirace na západě

„Můj pracovní den je teď hodně živelný vzhledem k tomu, že je má pozice stále poměrně nová,“ usmívá se Martina na otázku, jak vypadá její pracovní den. Hodně se setkává s kolegy napříč jednotlivými oblastmi uvnitř společnosti, tvoří strategické plány se zahraničními kolegy v rámci mateřské společnosti Ahold Delhaize, koordinuje práci stážistům. Věří, že u zemí na západ, které jsou přece jen o pár kroků napřed, se můžeme v mnoha věcech inspirovat. A inspiraci hledá také v knihách a osobnostech kolem sebe. „Ačkoli nemám nějaký konkrétní profesní vzor, inspirují mě lidé, kteří něco vybudovali a neváhají peníze využít ve prospěch komunit, například Michelle Obama,“ poodhaluje svoje zdroje. Aktuálně má také rozečtenou knihu Inspirace Baťa, na které oceňuje hlavně způsob, jakým Tomáš Baťa k lidem a svému podnikání přistupoval.

Trend částečného přechodu do on-line prostředí je podle ní do budoucna spojen se vznikem nových profesních příležitostí a také zvýšenou potřebou celoživotního vzdělávání zaměstnanců. V udržitelnosti vidí trend hlavně v užší spolupráci s dodavateli, v osvětě zákazníků, příklonu k lokálním a hyperlokálním produktům a ke zdravému životnímu stylu, ke kterému se snaží Albert zákazníky inspirovat.

Největším koníčkem je kůň

„Umět si stanovit hranice, kdy pracuji, a kdy jsem naopak s rodinou a relaxuji, to je klíčové,“ je přesvědčena Martina. A vzpomíná na pandemický rok, kdy bylo všechno o dost náročnější: „Střídali jsme se v různých pokojích, protože děti měly domácí výuku. Ale navzájem jsme se dokázali podporovat. Já jsem se je snažila motivovat, aby se aktivně zapojovaly do výuky, a ony mě zase upozornily, když jsem se zasekla na pracovních věcech až do večera.“ Děti už ale nastoupily na střední školu, Martina kombinuje práci v kanceláři s tou z domova, kde má klid a možnost se soustředit, a svět se vrací zase trochu do normálu.

I ten, ve kterém se Martina věnuje své velké zálibě, u které dokáže maximálně vypnout a relaxovat. Jejím koníčkem je totiž opravdový kůň. „Pečuji o něj s dcerou a zabírá nám to asi devadesát procent volného času,“ usmívá se. Obě dvě dámy jezdí parkúr a svého „koníčka“ už přivedly i k závodům. A i když jsou to zatím jen hobby závody, dá se čekat, že je Martina časem posune zase o kus dál. Už se totiž chystá na jezdeckou licenci, která jí umožní zúčastnit se oficiálních závodů pořádaných Českou jezdeckou federací.