O dopadech celosvětového boje s koronavirem na olomouckém kongresu Samoška, který proběhl loni v listopadu, pohovořil Miroslav Singer, ředitel institucionálních vztahů a hlavní ekonom společnosti Generali CEE Holding. Z hlediska ztrát na životech a ekonomiky přirovnal aktuální dění k malému válečnému konfliktu. Přítomným ale zároveň vlil do žil dávku optimismu. Češi podle něho i v této krizi ukázali, že na firemní úrovni dokážou zvládnout prakticky cokoliv.
Česká republika zažila během posledních třiceti let celou řadu situací. Od převratu, kuponové privatizace přes vstup do Evropské unie (EU), ekonomickou krizi nastartovanou v roce 2008 až po pandemii a aktuální inflační období. Současná přidaná hodnota tuzemské ekonomiky – vyjádřena v HDP – vzrostla ve stálých cenách přibližně o dvě třetiny. Statistika HDP ale dramaticky podceňuje realitu. „Na světových trzích totiž dnes lze náš produkt prodat až pětkrát dráž, než tomu bylo před třemi dekádami. Zlepšení lze pozorovat i jak na ukazatelích kvality, tedy delšího dožití, tak třeba na produkci skleníkových plynů. Ale situace se v rámci České republiky různí. Ukazuje se, že Praha je na tom dvakrát lépe než průměrná životní úroveň Evropy. Nikdo se tak nemůže divit tomu, že naše metropole je v evropském měřítku velice bohaté město. Druhým nejbohatším regionem po Praze je jižní Morava,“ uvádí Miroslav Singer. Pro někoho tak může být překvapením, že tím nejchudším není Ústecký, ale Karlovarský kraj. Lidé ho však asi díky Karlovým Varům a úspěšnému mezinárodnímu filmovému festivalu tak nevnímají.
Dnes není více draho
V České republice se prakticky denně všichni věnují otázce bydlení. Není dne, kdy by si někdo nepostěžoval na to, jak je drahé pořídit si to vlastní. Mileniálové si neustále stěžují na to, že na to nemají. „Pojďme se na to podívat blíže. Vrátíme-li se v čase, konkrétně do roku 1998, kdy jsem si pořizoval svůj byt, tak tehdy jsem získal překlenovací úvěr ve výši 11,5 procenta. ,Velmi výhodný´ hypoteční byl za devět, a přestože jsem byt kupoval za třetinovou cenu toho, kolik by stál dnes, tak jsem na úroku za jeden čtvereční metr ročně platil tři tisíce korun,“ deklaruje Miroslav Singer.
Tím demonstroval fakt, že pokud dnes někdo koupí být s úrokovou sazbou kolem tří procent, tak na úroku zaplatí zase tři tisíce korun za metr čtvereční. Mezitím se samozřejmě změnila jak hodnota bytu, tak úroveň platů. Z tohoto hlediska je to tak stále o ochotě si na sebe vzít nějaké riziko. Nikoliv, že na to dnes už nemáme.
Pandemie akcelerovala starty projektů
Celá nová Evropa, tedy země, jako je Česká republika, Rumunsko, Maďarsko a tak dále, jsou velmi výrazně zaměřeny na průmysl. Proto lze hovořit o „dílně“ EU. „Pro Rumuny je z hlediska tvorby přidané hodnoty průmysl důležitější než pro Němce, přičemž Německo již dávno není průmyslovou velmocí. Tím je v evropském měřítku Slovensko a my. Z těch nových zemí jen čtyři země nejsou průmyslovější než průměr Evropské unie. A to je Chorvatsko a Pobaltí,“ říká Miroslav Singer. Pro všechny tyto ekonomiky je EU samozřejmě důležitý trh. Pro tuzemsko je však dvakrát důležitější než pro Německo a je zásadní pro to, jak se bude dařit zákazníkům v maloobchodě.
Covid-19 přitom obrovským způsobem zvedl míru digitalizace – Evropa byla před pandemií rozptýlená, ale to se díky němu změnilo. Obrovským způsobem všichni udělali velký pokrok v e-commerce a v tuto chvíli již není prakticky žádný významný rozdíl mezi tradičními členy EU a těmi novými. Akceleraci v tomto odvětví zažili všichni. „Osobně si pamatuji, když jsme plánovali nějaký projekt. Nejprve jsme vytvořili jeho pilotní verzi. Následovalo testování, na kterém se ukázalo, zda ho zákazníci budou chtít nebo ne. To trvalo dlouhé měsíce. Dnes? Totéž se zvládá během několika dní. Stalo se tak to, že svoboda je ukázaná nutnost, a když nelze prodávat osobně, je zapotřebí prodávat na dálku,“ vysvětluje Miroslav Singer.
Nelze jen remcat, je nutné konat
To, co se běžný člověk dozvídá o západních trzích, respektive to, co se na nich děje, je nejlépe vyobrazeno nejslavnějším grafem, který připomíná slona. Mapuje, jak se mezi lety 1988, tedy před pádem komunismu v Evropě, a 2008, první velkou krizí západního světa po druhé světové válce, vyvinuly příjmy všech lidí na zemi. Tedy od těch nejchudších po ty nejbohatší. Česká republika na tom není vůbec špatně. Ale například američtí dělníci, němečtí farmáři a také Italové velmi ztratili, a ještě se museli dívat na to, jak se těm nejbohatším daří stále lépe.
Lidé přitom mají moc ve vlastních rukou. Mají možnost volit mandáty v EU. „Všichni na ni rádi nadáváme, ale rozdíl mezi námi a zbytkem zemí v EU je v tom, že my k volbám, které rozhodují o tom, kdo nás bude zastupovat při jednáních, nechodíme. Nejsme v tom však sami. Pod průměrem zůstává i Rakousko, Chorvatsko a tak dále. Prakticky všichni chodíme méně než Finsko, Nizozemsko a jiné země, které jsou součástí EU dlouhá léta,“ uvádí Miroslav Singer.
Problémem není inflace, ale deficit
Všechny v Česku aktuálně trápí inflace. Je, nebo není trvalá? Jak se bude přesně vyvíjet? A od občanů zaznívají i další otázky. Podle Miroslava Singera minimálně cena energií stoupne a klesat moc nebude. Jenže cena energií samozřejmě následně ovlivňuje i to, co spotřebitelé čekají od inflace. Celý svět má aktuálně problém s nedostatky v dodávkách energií, což se děje vůbec poprvé za 30 let kapitalismu, přičemž kapitalismus není systém, ve kterém by mělo docházet k nějakým nedostatkům. To pak má ale vliv na to, že stoupají ceny nejen zboží, ale také služeb. „A proč si myslím, že ceny za energie moc neklesnou? Je to z důvodu, že cena energií byla dlouhodobě podhodnocena a celý segment táhne zejména cena plynu, kterého je nyní méně z důvodu omezování jeho těžby a tak dále,“ prozrazuje Miroslav Singer. Proto je zásadním úkolem ozelenit výrobu energie z jaderných elektráren. Protože nové, opravdové zelené zdroje mají problém v tom, kolik reálně dokážou plánovaně vyrobit elektřiny. A jestli se toto nezmění, tak máme problém všichni. Díky tomu roste inflace a samozřejmě úroky.
Z hlediska české ekonomiky, ve světle všech zpráv, nových čísel a razantního zdražování všude, kam se jen podíváme, nejde o nijak zvlášť dramatická čísla. Příkladem může být státní dluh na úrovni padesáti procent hrubého domácího produktu. To je, jako kdyby rodina byla zadlužena na úrovni svého šestiměsíčního příjmu. „Nejde o žádné ohromující drama. Někteří sice mohou namítat, že stát nemá příjem z příjmů všech občanů, ale jen z daní. Což je v našem případě zhruba polovina HDP, a tak zadlužení se potom z hlediska rodinného rozpočtu rovná zhruba ročnímu příjmu. Pro toho, kdo si pořizoval hypotéku, tak toto zažil,“ dodává Miroslav Singer. Problém je ale jinde, konkrétně v deficitu, který je vysoký. Naštěstí se na tento problém nenarazí rychle, protože nemáme zkrachované finance. Co však potkává každého z nás, je velký růst mezd. Od roku 2016 stoupají kontinuálně, díky čemuž máme už z hlediska kupní síly větší příjmy než Španělé a Italové. A mzdy podle všeho porostou i nadále. Spotřebitelský optimismus není zdaleka vysoký. Ovšem to se změní a lze to vnímat jako rezervu do budoucna.
Pavel Gregor