Existují-li cesty k přežití prodejen na venkově, které to jsou? Na čem závisí? Do jaké míry vlastně obyvatelům obcí vadí, když se u nich obchod zavře? Jakou podporu mají získat, aby dále fungovaly? A je vůbec možné najít systémové řešení?
Od dubna roku 2021 do listopadu letošního roku běží projekt Venkoobchod, který má za cíl zmapovat realitu a fungování venkovských prodejen, včetně jejich nesnází a navrhnout kroky či přímo různé modely ke zlepšení situace.
Podle Pavla Vinklera, ředitele odboru podnikatelského prostředí a obchodního podnikání Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO ČR), které je hlavním aplikačním garantem projektu Venkoobchod, přináší výsledky detailnější přehled o potřebách a fungování jednotlivých prodejen: „Vidíme tak celou problematiku v souvislostech.“ Po dlouhých letech totiž panuje obecná shoda, že maloobchod ve velmi malých obcích je částečně službou a ne podnikáním. A vidět věci v souvislostech znamená šanci nalézt co nejlepší systémové řešení, jak těmto malým obchodům pomoci. Vzhledem k velmi rozmanitému složení obcí, ať už z pohledu jejich velikosti, nebo dosahu měst, je ale hledání optimálního řešení složité.
Starostové to vědí nejlépe
Pro udržení potravinové obslužnosti v malých venkovských sídlech či pro jejich případný rozvoj musí mít každá obec především kvalitní přehled o tom, co její obyvatelé skutečně potřebují a chtějí.
Důležitá je hlavně znalost toho, kolik obyvatel by bylo případným zrušením obchodu zasaženo. Dosavadní závěry z šetření totiž naznačují, že zavření obchodu v menších obcích je problémem především pro starší a imobilní občany. Cílem podpory venkovských obchodů by neměla být záchrana nekonkurenceschopných subjektů, ale skutečné řešení otázek zásobování obyvatelstva. Systémové řešení tak může spočívat ve finanční podpoře, jako je tomu například u programu MPO ČR Obchůdek 2021+. Řešením ale může být i posílení pravomocí a kompetencí starostů tak, aby mohli na lokální úrovni vytvořit takový model pomoci, který bude dané obci vyhovovat.
Pokud je v obci do 200 obyvatel takových potřebných například 10 (starší a imobilní občané), obec může zvolit i jiné cesty než obchod, jak potraviny těmto obyvatelům zajistit. Stejně velkým obcím se stejným počtem potřebných totiž ani systémové řešení pomoci nemusí. Pro příklad si představme dvě obce, kde části imobilních osob pomáhají rodinní příslušníci či sousedi a nevyžadují řešení od obce. Zatímco jednotlivci v jiné lokalitě bez rodinného zázemí řešení od obce potřebují. Nejlepší přehled o situaci v obci a potřebách obyvatel musí mít právě starostové, kteří pak v praxi hledají spíše individuální než systémová řešení.
Zdroj: projekt Venkoobchod, GaREP
On-line (je) není cesta
Pro individuální řešení potřeb obyvatel se nabízí například dovážka potravin z on-line supermarketů, které pozvolna pronikají už i do regionů v méně osídlených oblastech. Starší obyvatelé ale obvykle nejsou flexibilní v přijímání nových technologií a takový nákup pro ně není řešením. Pomoci s tím mohou zaměstnanci obce, kteří starším či imobilním občanům jednoduše pomohou nákup zařídit. Dobré příklady z praxe nechybí. „V jedné z obcí na jižní Moravě starosta pomáhá seniorům s objednávkou, nákup objedná a zaplatí a lidé mu pak dají hotovost. Vydávání pak probíhá prostřednictvím boxu,“ přibližuje praxi Zdeněk Šilhan ze společnosti GaREP, která projekt Venkoobchod realizuje. Další obce řeší potravinovou obslužnost pro obyvatele nákupem vozu, kterým potraviny pro pohybově nebo sociálně slabší obyvatele zajišťují. Jde o skvělý příklad, jak řešit individuální problémy občanů v praxi. Nejde ale o systémové řešení.
V debatách, které společnost GaREP v rámci projektu organizuje, také zaznívá otázka, zda v souvislosti s on-line službami nehledáme systémové řešení, které za 10–15 let nebude aktuální. Protože až do důchodového věku vstoupí dnešní generace „Husákových dětí“, tedy početná generace narozená ve 2. polovině 70. let 20. století, pro které je on-line běžnou součástí každodenního života, spousta otázek, na které dnes hledáme odpověď, se může vyřešit sama.
Co dělat, aby neutekli do většího města
Palčivou otázkou současného venkovského maloobchodu je, jak získat pro nákup v obci více zákazníků. V minulých letech se ukázalo, že určitou cestu představuje rozšíření služeb. Z šetření v menších obcích ale vyplývá, že tento trend se zde příliš neprojevuje. Lukáš Němčík, head of marketing & development Skupiny Coop, vysvětluje, že synergie různých služeb a budování prodejen coby „středobodu obce“ je pro skupinu dlouhodobou prioritou. Služby většinou zahrnují cashback, dobíjení telefonu, výdej zásilek, on-line služby, ale i posezení u kávy.
„Zkušenost je nicméně taková, že to jsou aktivity, které nepřivádí do obchodu nové zákazníky, spíše jde o retenci těch stávajících. Protože ti ostatní se už rozhodli, zda budou obchod navštěvovat nebo ne,“ dodává. Kavárny podle něj mají hlavně společenský, sociální rozměr, bez podstatného ekonomického efektu. „Není to o výdělku, spíš je to opravdu o tom, aby obyvatelé v obci zůstali a nejeli na kávu do většího města a rovnou si tam nenakoupili,“ shrnuje dosavadní zkušenosti. Jednou z cest, jak řešit ekonomiku provozu obchodu, může být v budoucnu i formát automatického prodeje, který Skupina Coop úspěšně pilotuje už na několika místech. Investice do takové prodejny ale dalece převyšují možnosti malých venkovských prodejen, pro které se aktuálně systémové řešení hledá.
Z průzkumu také vyplývá, že aby se lidé „nerozutekli“ do větších měst, je v místním obchodě naprosto klíčový osobní přístup personálu, příjemné prostředí, širší sortiment, případně možnost objednat si zboží, které není běžně na skladě.
Podporu lokální ekonomiky se musíme naučit
Podle Jana Hrdiny, tajemníka Asociace českého tradičního obchodu (AČTO), leží stále velký potenciál k podpoře venkovského maloobchodu ve vzdělávání obyvatel: „V západním světě běžně funguje osvěta už té nejmladší generace a její vedení k zodpovědnému chování. Lidé tam tak od malička vědí, že musí podporovat prodejny v obci a také potraviny od místních farmářů, aby lokální ekonomika fungovala.“
Podle něj je třeba, aby se do této osvěty zapojila i místní samospráva a aktivně zjišťovala, co obyvatelé v obci potřebují, případně poznala důvody, proč v obci nenakupují, a měla tak podklady pro řešení. „Je to vždy na té obci a starostovi, kteří musí občanům říct, že nezmění-li své nákupní chování, obchod zanikne,“ míní. Ze zkušeností podle něj vyplývá, že si většinou obyvatelé obce bohužel uvědomí význam prodejny až tehdy, kdy je uzavřena.
Do boje s předsudky
V rámci komunikace je třeba pracovat nejen s relevantními daty, ale často také s předsudky. „U spousty obyvatel převládá dojem, že malý obchod rovná se drahé zboží. To v některých případech platí, ale ve spoustě obchodů se ceny nijak významně neliší od obchodů ve větších obcích. A to je třeba také zdůrazňovat,“ vysvětluje Jan Hrdina. Ve vztahu k vysokému podílu prodejen v malých obcích mimo maloobchodní sítě ze zkušeností AČTO vyplývá, že častěji zanikne obchod nezávislého provozovatele, který není zapojen do žádné sítě, družstva či nákupní aliance. Taková spolupráce totiž obchodníkům zajistí přístup nejen k lepším nákupním cenám, zpětným bonusům či letákovým akcím, na které jsou tuzemští zákazníci zvyklí, ale i dalším, třeba energetickým nebo datovým a mobilním službám. Malé prodejny v odlehlých oblastech ale obvykle nejsou kvůli problémům s logistikou pro maloobchodní sítě příliš atraktivní.
Projekt Venkoobchod
Venkoobchod (TL05000558 Využití faktorů lokalizace obchodů na venkově při optimalizaci a udržení základního zásobování venkova) reaguje na nedostatek informací o situaci obchodů na venkově. Jeho cílem je zjistit, co má vliv na fungování těchto prodejen, jaké jsou dopady jejich rušení na život obyvatel, a navrhnout kroky ke zlepšení situace. Projekt řeší od dubna 2021 do listopadu 2023 společnost GaREP ve spolupráci s Asociací českého tradičního obchodu (AČTO). Je financován Technologickou agenturou ČR. Hlavním aplikačním garantem je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Hlavním mediálním partnerem projektu je časopis Zboží&Prodej a kongres Samoška.
Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz
Článek vyšel také v časopisu Zboží&Prodej 1–2/2023