Ač je to neuvěřitelné, Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) slaví již deset let od svého vzniku. Dnes je respektovanou organizací, ale její počátky zrovna optimistické nebyly.
Asociace, kterou jsem měl tu čest zakládat, vznikla v reakci na neblahý vývoj na českém trhu. Po roce 2010 jsme si poněkud pozdě uvědomili, že vývoj trhu se ubírá jiným směrem, než bychom si představovali a přáli. A už vůbec to nebylo cestou, kterou jsme se chtěli ubírat jako představitelé českého tradičního maloobchodu. Museli jsme bohužel konstatovat, že se nám přes četné aktivity a snahu nepodařilo přimět několik po sobě jdoucích vlád, aby s námi diskutovaly na téma regulace maloobchodního trhu tak, jak to bylo dobrým mravem ve vyspělých státech. V letech devadesátých i následujících všechny vlády upřednostňovaly své politické cíle a z nich plynoucí vzájemné půtky před starostí o budoucnost českého maloobchodu a jeho nepříznivý vývoj. Výsledek byl jednoznačný a zřejmý.
Zahraniční obchodní řetězce plně využily zcela otevřený a nikým nekontrolovaný trh. Bez jakýchkoliv ohledů na své původní sliby a cíle zásadním způsobem překračovaly všechny meze a obsazovaly jednu výhodnou tržní pozici za druhou. Situace využila také aktivní početná vietnamská komunita, obsazující prakticky veškeré dostupné prodejní prostory. Český maloobchod se tak dostal do kleští, z nichž nebylo úniku. Museli jsme tedy vyvinout nové úsilí. Oslovili jsme státní instituce i politiky, kteří byli ochotni o problému vůbec diskutovat.
Vedle vládního politikaření a neřízené expanze zahraničních obchodních řetězců byl další ranou do vazu úspěšný tlak řetězců na změny ve vedení a trendech Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR). Nečistou zákulisní politikou řetězce dosáhly nejen personální, ale i trendové změny ve vedení SOCR ČR a plně jej podřídily svým potřebám. Bohužel, tato situace trvá dodnes. Důsledkem pak bylo rozbujení šedé ekonomiky v maloobchodním podnikání, která výrazně omezovala snahy poctivých českých obchodníků uspět na trhu a mnohé bohužel dohnala i k ukončení jejich podnikání. A další negativa následovala.
Jedním z negativ byl zcela zásadní nezájem většiny výrobců, a to včetně českých, podpořit stabilizaci a postavení českého maloobchodu. Místo toho dodavatelé cenově i dodavatelsky podporovali řetězce, v nichž viděli budoucnost svého podnikání. Že to byl omyl, zjistili pozdě, neb systém výběru sortimentu a zásobování řetězců přebíraly postupně mateřské zahraniční firmy, které využily získané obchodní pozice řetězců k postupnému upřednostňování prodeje dovozových komodit. V důsledku hledání východisek z této složité až prekérní situace byla částí ještě stále pozitivně naladěných a ochotných vůdců českého maloobchodu vytvořena pracovní skupina, kterou jsem byl pověřen vést a hledat cestu k nápravě věci.
Do čela českých maloobchodních sítí se postavila zejména spotřební družstva, která si i přes nepřízeň doby udržela relativně silnou tržní pozici. Do pracovní skupiny byli přizváni také zástupci ministerstev, obcí i bank a dalších institucí. Tak vznikla AČTO jako nezávislé seskupení, hájící zájmy nezávislých českých obchodníků a snažící se o nápravu nepříznivého vývoje, do kterého byl český maloobchod vmanévrován. Byl jsem zvolen do jejího čela a rád konstatuji, že i pod vedením mého nástupce Pavla Březiny AČTO drží získané pozice a navíc rozvíjí další činnosti ve prospěch českých maloobchodníků.
Jako příklad zdařilých aktivit lze uvést prosazení elektronické evidence tržeb, dotace ztrátových venkovských prodejen či zastoupení AČTO ve významných institucích. Mé přání jako jednoho ze zakladatelů je samozřejmě posunout význam této instituce dále a zaznamenat další úspěchy ve prospěch českých maloobchodníků.
Zdeněk Juračka, čestný předseda, Asociace českého tradičního obchodu
Komentář najdete i v časopise Zboží&Prodej 6–7/2024.