Podnikatelské prostředí v českém potravinářství se zhoršuje, říká prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večeřová. Podle ní české firmy ztrácejí konkurenceschopnost kvůli přebujelé byrokracii a přílivu neférových dovozů z třetích zemí, které neodpovídají unijním pravidlům. Prezidentka Večeřová proto apeluje na vládu, aby zajistila stabilitu a zrušila zbytečné regulace, které průmysl jen brzdí.
Jak byste z pohledu Potravinářské komory ČR zhodnotila letošní rok z hlediska legislativy?
Uplynulý rok 2025 byl pro náš sektor náročný. Přinesl s sebou nejen nejistotu, ale také nárůst administrativy, která z velké části pramení z legislativy Evropské unie. Unijní směrnice a nařízení vnímám jako největší byrokratickou zátěž. Je například absurdní prokazovat u nás, kde podíl zalesněné plochy roste, že některé komodity nepocházejí z odlesněných oblastí. Bohužel si úředníci neuvědomují, že jakákoli byrokracie generuje firmám náklady navíc. Musí totiž najmout neproduktivní sílu, která nevyrábí, ale pouze administruje naprosto zbytečné požadavky.
V dodavatelských řetězcích se stále ukazují slabá místa. Co letos bylo nejvíce problematické?
Nejvíce napjaté byly cenové vztahy mezi zemědělci a zpracovateli. Přestože výkupní ceny některých komodit rostly, producenti mají velký problém promítnout veškeré své náklady do finálního výrobku. Často se tak stává, že například mlékárny dodávají některé mléčné výrobky do řetězců pod cenou, neboť nedokážou do produktu promítnout zvýšenou cenu surového mléka.
Velmi nás trápí také nekalé dovozy ze zahraničí, zejména ze třetích zemí. Tyto státy nemají srovnatelnou regulační a nákladovou zátěž, čímž zásadně narušují cenové hladiny. Zmínit je třeba i fakt, že se zde běžně používají nepovolené pesticidy nebo růstové hormony. Ačkoliv je Evropská unie zatím téměř ve všech komoditách soběstačná, budeme-li v tomto trendu pokračovat, podkopeme si naši soběstačnost a staneme se na těchto zemích závislí. Znepokojivým příkladem je cukrovarnictví, kde již dochází k omezování a rušení evropských výrobních kapacit.
Rok 2025 byl náročný z mnoha ohledů, rostoucí náklady, tlak na udržitelnost, nová regulace. Jak to dopadlo na české výrobce potravin?
Nechci, aby náš apel vyzněl jako neustálé stěžování, které je některými kritizováno v médiích. Avšak ten, kdo v tomto sektoru podniká, aktuálně zažívá hlubokou deziluzi. V posledních letech se potýkáme se souběhem několika negativních faktorů, které naše podniky citelně zasahují. České potravinářské firmy přitom zelenou politiku rozhodně podporují a aktivně usilují o udržitelnost. Hledají cesty, jak snížit náklady, pokračují v investicích do úspory energií, automatizují své provozy a instalují fotovoltaiku, aby snížily závislost na vysokých cenách.
Nicméně, některé cíle jsou jednoduše nesplnitelné. Nejvíce nás trápí, že je nám vše nařízeno shora, aniž by se nás někdo ptal na reálnost navrhované politiky. To je to nejhorší. Ostatně, ve většině případů nejsou k novým nařízením zpracovány relevantní dopadové studie. Když se pak někdo postaví proti nerealistickým cílům, je okamžitě označen za škůdce krajiny, který se nechce podílet na ekologické transformaci. To ovšem není pravda. Všechny cíle musí být realistické, nemůžeme si přece kvůli nim zničit vlastní výrobu. Jestliže přestaneme produkovat my v Evropě, budeme si potraviny muset dovážet. A ekologické podmínky v zemích původu mohou být pro životní prostředí daleko horší.
Když se podíváme dopředu, co podle vás bude největší legislativní „hot-point“ pro rok 2026?
Nelze uvést pouze jednu legislativní změnu, protože takových návrhů je celá řada. Většina z nich přichází z Unie. Některé jsou již schválené a členské státy nyní mají lhůtu, aby je začlenily do své národní legislativy. V posledních měsících intenzivně řešíme například nařízení proti odlesňování, nařízení o obalech, problematiku potravinového odpadu nebo ESG reporting. V letošním roce se nám, i díky podpoře některých politiků, podařilo zabránit navýšení rezervního fondu obalové společnosti Eko-Kom z 25 % na dvojnásobný podíl. Očekávám, že v příštím roce bude hlavním legislativním tématem provádění nařízení EU o obalech a obalových odpadech. Jde o mimořádně komplexní předpis, který bude mít velký dopad na většinu výrobních sektorů, včetně potravinářského průmyslu. Ministerstvo životního prostředí slíbilo, že v lednu představí novelu zákona o obalech, které má nařízení uvést do praxe v České republice. Rádi bychom se na tvorbě této novely podíleli, aby v maximální míře zohledňovala realitu potravinářské výroby. Bohužel, jak jsem již zmínila, téměř každá nová legislativa vyžaduje investice a změny v provozech a nutnost jejího dodržování musí navíc hlídat pracovník, který není pro firmu produktivní.
Nová vláda přinese možná i novou agendu. Co by podle vás měla mít v oblasti potravinářství a zemědělství jako nejvyšší prioritu?
Prioritou je především stabilita podnikatelského prostředí a debyrokratizace. Opět se musím opakovat. Míra byrokracie je již neúnosná a pro mikro a malé firmy téměř likvidační. Dále požadujeme ochranu výrobců před nekalými dovozy, zejména ze třetích zemí. Není možné dosáhnout soběstačnosti, pokud je domácí produkce podkopávána nerovnými podmínkami. Vláda musí aktivně prosazovat, aby veškeré dovážené komodity a potraviny ze zemí mimo EU splňovaly identické environmentální, veterinární a kvalitativní standardy, jaké jsou vyžadovány po unijních zemědělcích a zpracovatelích.
V neposlední řadě musím apelovat na podporu celého sektoru. Potravináři již několik let nedostávají národní investiční dotace a kvůli nereálným podmínkám vázne i čerpání opatření z Programu rozvoje venkova. Rovněž silně pokulhává podpora finančních nástrojů, jako je garance úvěru či dotace úroků z úvěru v dostatečné výši, aby bylo možné garantovat i rozsáhlejší investiční projekty. Věřím, že nová vláda na tento stěžejní sektor začne myslet a buď mu dotace vrátí, nebo poskytne adekvátní podporu například formou bezúročných úvěrů pro podniky.
Opakovaně upozorňujete na problematiku plýtvání potravinami. Co se letos podařilo posunout a kde legislativa stále brzdí praxi?
Evropská unie v tomto ohledu připravila novelu směrnice o odpadech, který se nově týká i potravinového odpadu, a kterou považujeme za nesmyslnou. Potravinářské podniky by podle ní měly do roku 2030 povinně snížit svůj odpad o 10 procent. Potravináři však v mnoha případech provozují velmi efektivní výrobní systémy s minimálním odpadem a nemohou plošně zaručit, že už tak minimální množství odpadu ještě sníží.
Měli bychom se naopak zaměřit na domácnosti, kde je plýtvání největší. K tomu by mohla sloužit například edukace. Mnoho lidí nerozlišuje mezi termíny „Spotřebujte do“ a „Minimální trvanlivost“ a je třeba je neustále znovu a znovu vysvětlovat. Typickým příkladem jsou těstoviny, které lidé, když je najdou ve spíži po datu minimální trvanlivosti, většinou vyhodí. To přitom není nutné.
Pokud jde o potravinové banky, podniky s nimi mají zpravidla navázanou spolupráci napřímo. To se prokazuje zejména při živelních pohromách, kdy podniky dokážou do druhého dne zásobovat zasažené lokality. Spolupráce s bankami je tak již nyní na velmi dobré úrovni.
V letech s extrémními teplotami se ukázala zranitelnost chladírenského řetězce. Jak by se podle vás měla zlepšit kontrola a regulace kvality?
Extrémní teploty představují vždy riziko, pokud jde o dodržení teplotního řetězce v celém dodavatelském systému. Domnívám se však, že stávající normy jsou velmi přísné a není nutné je dále zpřísňovat. Ani jsem nezaznamenala, že by v důsledku nedodržení norem došlo k nějakému většímu incidentu. Naopak, zde bych viděla prostor pro edukaci veřejnosti o tom, jak v tomto období s potravinami správně zacházet. Ostatně, my jsme během léta aktivně komunikovali zásadní pravidla, co dělat ve velkém vedru, jak s potravinami zacházet a čeho se vyvarovat.
Kde vidíte největší výzvy pro zemědělskou produkci do roku 2026?
Největší výzvy budou ležet především v dopadech nových standardů a regulací. Zmínit lze například zákaz klecových chovů nosnic, který sice platí od roku 2027, ale již v současné době se promítá do celkové situace. Chovatelé přestavují své chovy, což pro ně samozřejmě znamená náklady navíc. Aby si na nové technologie vydělali, musí je promítnout do ceny vajec. Ostatně vejce meziročně patří mezi ty produkty, u kterých cena rostla nejrychleji. Je to zcela logické, protože se k tomu přidává i další faktor, a to ptačí chřipka, kvůli které byl například v loňském roce na evropském trhu nedostatek vajec z alternativních chovů. A ekonomika je neúprosná, když je něčeho nedostatek, cena roste.
Na celé situaci je paradoxní, že Unie zpřísňuje podmínky pro chov zvířat a pěstování rostlin, ale poté dovážíme komodity, u nichž vůbec nevíme, za jakých podmínek byly vypěstovány či chovány. Můžeme si dohledat, jaké přípravky se v daných zemích používají, a dospějeme k závěru, že například dané pesticidy jsou u nás již několik let zakázané, protože mohou mít vliv na životní prostředí nebo zdraví lidí.
Evropská úroveň přináší stále nové regulace. Které z nich budou podle vás pro ČR nejzásadnější?
U každé nové vznikající legislativy se snažíme být konstruktivní, nechceme být apriori proti. Bohužel ve většině případů ji však vymyslí úředníci od stolu, aniž by znali konkrétní situaci v provozech. Když zmiňujete obaly, řešíme například možnost, že by se v budoucnu mohly zakázat strečové fólie při distribuci potravin. Přesněji řečeno, nové nařízení zavádí povinnost, aby minimálně 40 procent přepravních obalů bylo znovu použitelných. Jelikož jsou strečové fólie ze své podstaty jednorázové a opětovné využití se vylučuje, vede to de facto k jejich zákazu. Je však nutné říct, že už dnes jsou strečové fólie recyklovány, a proto nový návrh postrádá logiku. Navíc si nedokážu představit, že producenti budou palety vycpávat kartonem, protože by mohlo dojít k narušení bezpečnosti potravin a poškození přepravovaného zboží.
Co se týče dobrovolného značení Nutri-Score, to má primárně obchodní dopad, jelikož hodnotí potraviny na základě nutričního profilu a ovlivňuje spotřebitelské chování. Dlouhodobě tento systém kritizujeme, protože není dobře připraven a dochází kvůli němu ke zkreslení vnímání potravin.
Potravinářství je dnes pod tlakem nejen regulací, ale i změn ve spotřebitelském chování. Vidíte letos posun v tom, co lidé skutečně chtějí, například v oblasti kvality, původu nebo udržitelnosti potravin?
Během krizových období, ačkoliv spotřebitelé v průzkumech vyjadřují velký zájem o lokální původ a kvalitu, v reálné praxi dominuje cenová citlivost. Přesto však vnímám posun ve dvou klíčových oblastech, a to zdravotní aspekt a lokální původ. Lidé stále více vyhledávají potraviny s nízkým obsahem cukru a soli, zejména v segmentu základních potravin. Jsem proto ráda, že potravináři jdou tomuto trendu vstříc a provádějí takzvané reformulace, při nichž aktivně snižují obsah cukru, soli nebo tuku ve svých produktech.
Pokud byste mohla doporučit nové vládě jedinou legislativní změnu, která by měla největší pozitivní dopad na celý sektor, jaká by to byla?
Těch potřebných změn by bylo několik a všechny jsou pro náš sektor stěžejní. Co bych ale vypíchla nejvíce, je požadavek, aby Česko nepřidávalo nic nad rámec unijní legislativy. Nová vláda by také měla provést audit minimálně legislativních předpisů v oblasti zemědělství a životního prostředí, zda tam není z české strany přidáno zcela zbytečně „něco navíc“. Bohužel máme tendenci být zbytečně přísní a „vylepšovat“ nařízení, ačkoliv to po nás nikdo nechce a zbytek Evropy se drží originálního předpisu. Naši podnikatelé se tak dostávají do nevýhodné pozice, což vytváří zbytečné a nekonkurenceschopné podmínky.
Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz
Rozhovor najdete i v časopisu Zboží&Prodej 12/2025.