Již řadu měsíců se věnujeme otázce novely Zákona o významné tržní síle. Při cestě ze zahraničí jsem se zastavil u našich jižních sousedů na nákup a v malé obci jsem našel kvalitní prodejnu se širokým sortimentem, dobře zásobenou a příjemně vypadající. Přemýšlel jsem pak nad situací v našem prostředí, kdy v obci stejné velikosti je několik prodejen a všechny si konkurují. Každá tak musí držet pouze omezený sortiment. Je to správně? Nemyslím si.
Z nedávného setkání na půdě Poslanecké sněmovny jsem nabyl dojmu, že podle všech zúčastněných stran Zákon o významné tržní síle neřeší hlavní problémy českého retailu, proti kterým se snaží zřejmě bojovat. Myslím tím obrovskou konkurenci mezi jednotlivými obchodníky, která vznikla nulovou regulací českého trhu ze strany státu a spoléháním se na „neviditelnou ruku trhu“. To přináší spoustu negativních aspektů, které se stát sem tam snaží léčit, ale velmi neefektivně, nahodile, často nešťastným způsobem a bez jasného definování celého problému. Za hlavní negativní aspekty považuji kvalitu potravin a ceny ve srovnání se zahraničím, mzdy zaměstnanců v retailu a likvidaci malých prodejen ve venkovském prostoru. Jsem rád, že jsem z jednotlivých stran cítil energii tyto negativní aspekty řešit.
Český maloobchod zažil po roce 1989 obrovský boom zahraničních řetězců, který se v podstatě nezastavil do dnešní doby. Zahraniční řetězce pochopitelně představovaly velmi moderní formu prodeje a český tradiční trh se od zahraniční konkurence měl a bohužel často i stále má hodně co učit. Zahraničním řetězcům se dal prostor, a ty ho samozřejmě plně využily. Výsledek je takový, že Česká republika má jednu z největších koncentrací metrů čtverečních prodejní plochy na obyvatele. Bohužel tato obrovská konkurence přináší všechny výše zmíněné negativní aspekty.
Ve srovnání s Německem prohráváme
Jako příklad poslouží srovnání s Německem. V desetitisícovém městě v Německu bude poloviční počet prodejen potravin než v České republice. Co to znamená pro obchodníka v Německu? Bude mít pravděpodobně dvojnásobný obrat. Díky tomu nebude muset realizovat tak vysokou marži, a tedy může prodávat za nižší ceny. Díky větším ziskům si může dovolit zaplatit zaměstnance a současně nebude vytvářet obrovský tlak na dodavatele kvůli nákupní ceně zboží. Díky řízenému urbanistickému rozvoji se nebude muset na konkurenci dívat přes ulici, nebo s ní dokonce sdílet parkoviště. V takovém prostředí jsou spokojení obchodníci, dodavatelé i zákazníci.
A teď k českému modelu. Český obchodník bude mít dvojnásobný počet prodejen. To znamená i dvojnásobný počet nájmů nebo objektů ve vlastnictví, dvojnásobné náklady na energie, dvojnásobné náklady na zařízení prodejen, dvojnásobné náklady na zásoby zboží, dvojnásobný počet personálu prodejen atd. A k tomu všemu bude mít poloviční obrat, než jeho německý kolega. Negativní efekty? Tato situace bude vytvářet na dodavatele obrovský tlak na cenu – i s možností horší kvality nabízeného zboží. Aby přežil, na zboží bude mít vyšší marže a nezaplatí dostatečně své zaměstnance. Protože je ve velmi konkurenčním prostředí, bude se snažit přilákat zákazníky prodejem vybraného zboží za podnákupní ceny, a tím roztočí cenovou spirálu. V takovém prostředí je spokojený pouze zákazník, ale to jen do té doby, než zjistí, jakou kvalitu a za kolik si kupuje v prodejnách.
Jasným příkladem je dm drogerie, která řeší kauzu s rozdílnými cenami (až stoprocentní rozdíl v cenách) v Česku a Německu u stejného zboží. V tiskovém prohlášení bylo uvedeno, že vzhledem k nižší koupěschopnosti a současně větší konkurenci musela dm drogerie přizpůsobit cenovou strategii českému prostředí. Nemyslím si, že je obchod takto udržitelný a je potřeba se podívat na všechny aspekty problému. Stane se tak?
Autorem komentáře je Pavel Březina, předseda Svazu českých a moravských spotřebních družstev (Skupina Coop).
