V obcích do tisíce obyvatel žije v České republice okolo 1,8 milionu obyvatel, jedná se tedy o pětinu populace. A právě prodejny v těchto obcích mají existenční problémy. V případě, že jsou zapojeny do sítě nebo aliance, jsou obvykle dotovány těmi úspěšnějšími, městskými.
Mají mít obyvatelé vesnic do 500 či 1000 obyvatel právo na potravinovou obslužnost? Má do této problematiky zasáhnout stát a vytvořit ve spolupráci s kraji a obcemi podmínky, které tuto obslužnost zajistí a které umožní obyvatelům malých obcí (zejména seniorům či matkám na mateřské dovolené) nadále v obci žít, a zachovat tak rovněž kulturní a společenský kontext žití? Kvůli spornému pohledu nejen na tuto problematiku se Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) v červenci rozešla se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR. Ten dlouhodobě namítá, že problémy je třeba řešit systematicky a komplexně, a odmítá cestu dotací jako řešení. Volá po otevřeném přístupu a schopnosti se přizpůsobit. Ano, obchod je tvrdý byznys. Z druhé strany se ale ozývá, že ne vše lze zkrátka měřit pouze finančně. Kdo má pravdu?
Trh prostě všechno nevyřeší
„Je nutné přesvědčit jak zákaznickou veřejnost, tak politickou sféru o tom, že zajištění potravinové obslužnosti v malých obcích je veřejnou službou, která si zaslouží veřejnou podporu, jinak zanikne,“ domnívá se Miloslav Hlavsa, ředitel Konzumu, obchodního družstva v Ústí nad Orlicí, a názor s ním sdílí AČTO i Svaz českých a moravských spotřebních družstev. Úsilí se příliš nedaří a nejčastěji zastánci zachování potravinové obslužnosti narážejí na názor, proč by někdo měl podporovat soukromé podnikání: „Přitom nikomu nevadí, že se již nyní z veřejných zdrojů podporuje například dopravní obslužnost, většina kulturních i sportovních zařízení a mnoho dalších aktivit a služeb, které si na sebe také nevydělají. Musíme si prostě uvědomit, že trh všechno nevyřeší, respektive vyřeší, ale tak, že tyto služby nebudou,“ říká otevřeně Miloslav Hlavsa.
Hledá se 800 milionů
Už dnes mají starostové a obecní zastupitelé jednoznačně zájem obchod v obci zachovat – nejen pro samotnou potravinovou obslužnost a prestiž obce, ale také pro jeho sociální rozměr. „Pokud se shodneme na nutnosti veřejné podpory, je třeba vytvořit univerzální a jednoduchý model, jak tuto podporu poskytnout, protože dnes se zastupitelstvo obce často obává příspěvek na obchod schválit, aby v budoucnu nečelilo problémům ohledně porušení předpisů či zákonů,“ vysvětluje Miloslav Hlavsa. Pokud by se měla zajistit potravinová obslužnost ve všech obcích České republiky od 100 do 1000 obyvatel, bylo by podle něho ročně zapotřebí zhruba 700 až 800 mil. Kč. Kde je vzít? „Je jasné, že veřejná podpora musí primárně vycházet z potřeby a rozhodnutí obyvatel každé obce, ale je nutné, aby v tomto případě obcím finančně přispěl i stát či kraj, jinak to ty nejmenší obce neufinancují a prodejny stejně zaniknou,“ dodává Miloslav Hlavsa.
Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz
Článek vychází i v časopisu Zboží&Prodej 8/2017.
Jak to vidí Asociace českého tradičního obchodu: Kraje se o problematiku příliš nezajímají
V roce 2016 zaniklo v České republice 396 prodejen s potravinami a smíšeným zbožím o velikosti do 50 m², což je o 46 prodejen více než v roce 2015. Statistický údaj společnosti AC Nielsen potvrzuje odhady Asociace českého tradičního obchodu (AČTO), které se s praxí zanikání nejmenších českých prodejen, jež mnohdy představují jedinou možnost, jak si na venkově nakoupit základní potraviny, setkává v každodenní praxi. Problém s obchodní obslužností venkova se týká především obcí do 1000 obyvatel, a je součástí širšího problému zachování života na venkově.
Více než rok se intenzivně snažíme řešit kritickou situaci zániku malých českých prodejen, zejména pak na venkově, kde je obchod mnohdy tím posledním, co ještě v malé vesnici zbývá. Pro řadu lidí pak takový obchod představuje jedinou možnost, jak si nakoupit potraviny. Rozhodně kladně hodnotím spolupráci s ministerstvem zemědělství, kde před rokem ministr Jurečka vyslyšel naše argumenty a zřídil expertní skupinu, jež vypracovala plán podpory obslužnosti venkova. Na své straně máme jednoznačně i starosty, avšak už problematičtější je komunikace s hejtmany. Někde se daří, např. v Pardubickém kraji nebo na Vysočině, jinde zánik života na venkově očividně nepovažují za problém. Naštěstí si problémy venkova uvědomuje většina odpovědných ministerstev a mnohé se nám podařilo prosadit i do volebních programů jednotlivých stran. Budoucí vývoj lze těžko předvídat, ale boj rozhodně nevzdáváme.
Jan Hrdina, tajemník Asociace českého tradičního obchodu
