Ještě minimálně jednou bych se rád ve svém příspěvku vrátil k oknu do naší velmi blízké budoucnosti zvaném SingularityU Czech Summit, kterého jsem se před časem v Praze zúčastnil. Posledně jsem vám slíbil, že se zaměřím na „souboj“ o práci mezi lidmi a roboty, jenž se právě začíná rozehrávat. Právě tomuto tématu se na summitu věnoval John Hagel, americký vizionář, konzultant, autor, řečník, podnikatel, a hlavně jeden z lídrů Deloitte Center for the Edge, které sídlí v samém centru technologického vývoje v Silicon Valley ve Spojených Státech.

John měl na summitu poutavou a provokativní prezentaci, během které nepoužil, jak je jeho zvykem, jediný power-point slide. Pojďme se tedy podívat na Johnovu představu budoucnosti. Článků, které popisují, jaké konkrétní profese budou brzy v ohrožení, bylo již publikováno mnoho. John se v tomto ohledu moc nepárá. Podle něj jakoukoliv práci, která se dá rozdělit do jednotlivých standardizovaných úkonů, budou schopni převzít roboti a vykonávat ji mnohem efektivněji.

Pokud se do této definice dá vtěsnat 50 či 80 nebo dokonce 100 procent práce, která je v současnosti vykonávána lidmi, je jen otázkou času, kdy ji skutečně stroje převezmou. John v tom však vidí velkou pozitivní příležitost pro celé lidstvo. Budeme mít totiž šanci absolutně předefinovat to, co dnes nazýváme prací. Budeme mít příležitost se zamyslet nad tím, k čemu jsme my lidé skutečně předurčeni. Budeme hledat smysluplné využití našich jedinečných schopností, jako jsou naše zvídavost, kreativita, představivost, emoční a sociální inteligence.

I když mnozí namítají, že ne všichni jsme například zvídaví a kreativní, John tyto námitky vyvrací. Dle jeho názoru je to naše lidská přirozenost, která je pouze efektivně potlačena současným systémem vzdělávání. Příkazy typu seď tiše, poslouchej učitele, dělej si poznámky a mluv pouze, když se tě učitel zeptá, z nás postupně vytváří poslušné zaměstnance. Celý tento vzdělávací systém, který překvapivě přežil do dneška, byl před více než sto lety přímo stvořen pro to, aby vychoval z dětí rolníků nové dělníky pro průmyslovou výrobu. John si pod pojmem kreativní a zvídavá práce představuje například vědeckou práci, tvorbu umění, koučink posilování lidského potenciálu či vytváření, respektive vymýšlení zážitků, které budou obohacovat náš život.

Lidé se podle Johna budou moci více věnovat řemeslům a budou vytvářet unikátní kreativní či přímo umělecké věci, například ze dřeva či z keramiky. Poptávka bude i po koučinku, který bude podporovat rozvoj lidského potenciálu, ale i jiných specifických dovedností. V neposlední řadě John vidí novou příležitost pro lidi, kteří budou v budoucnu vytvářet koncepty prožitků. Ty budou zkvalitňovat a zpestřovat naše životy.

Přes všechna možná pozitiva John uznává, že půjde o velmi náročnou a bolestivou transformaci, a to hlavně díky aktuálnímu nastavení fungování institucí po celém světě. Ty se budou muset zásadně změnit, což je téma, které dnes nikdo neřeší. Instituce nebudeme v budoucnosti potřebovat tolik pro určitou organizaci velkého množství lidí, jak to je dnes, ale spíše pro efektivní učení se. Stejně tak zásadní změny čekají samotné organizace, které budou muset zcela změnit svůj model fungování a vnitřní organizace, proti čemuž však bude bojovat přirozený imunitní systém, který je obsažen ve všech velkých korporacích.

John ve své prezentaci popsal základní rysy změn a zejména příležitosti pro celé lidstvo, které tyto změny v oblasti práce přinesou. Nebyl však příliš konkrétní, neprezentoval nějakou časovou osu, díky které bychom si mohli představit, jak rychle se tyto změny odehrají. Nedal nám ani přesné návody na změny, které bude nutné učinit například v našich organizacích. Přesto mělo jeho poselství velký význam, tedy aspoň pro mě osobně. Přimělo mě totiž přemýšlet o přebírání lidské práce stroji zcela jinak. Už v tom nevidím jenom naše ohrožení.

Nově si uvědomuji, že zde může jít o obrovskou příležitost pro posílení naší lidské přirozenosti. Zřejmě budeme mít skutečně poprvé v historii této planety možnost vykonávat to, co bude přirozeně využívat naše unikátní lidské schopnosti, spíše než vykonávat to, co prostě musí být vykonáno. Moje práce mě sice naplňuje již dnes. Můžu při ní naplno využívat svou kreativitu i podnikavé myšlení, ale bylo by skvělé, pokud bych se dožil toho, že tento pocit bude mít většina naší populace. Stejně jako John chápu, že k tomu povede extrémně obtížná cesta. Ale něco mi říká, že to nakonec jako lidstvo zvládneme.