Je pro vás důležité, kde pracujete? Jsem si jistý, že ano. V práci trávíme většinu svého života a spokojenost nebo nespokojenost se svou prací výrazně ovlivňuje, zda se cítíme šťastní, nebo nikoliv. Práce nám dává i mnoho jiného. Mnohdy zde nacházíme své přátele, kteří nás doprovází po zbytek života. Dává nám také určitou nálepku pro naše okolí i sociální status. Rozvíjí naše znalosti a schopnosti.

V neposlední řadě nám poskytuje prostředky pro plnění našich osobních cílů či snů. Ať už se nám to líbí, nebo ne, je skutečně to, co a pro koho to děláme, jedna z nejdůležitějších věcí v našich životech. Stejně jako „jet tam rád”, ve stylu sympatické billboardové kampaně Jobs.cz.

S čím si ale nejsem jist, a to na základě svých osobních zkušeností, je to, zda si skutečně uvědomujete, co vše byste měli vědět ve chvíli rozhodování o svém novém zaměstnavateli. Pro mnoho lidí je stále nejdůležitější vědět, jaký budou mít plat, benefity a odpovědnost. Poměřují také často sílu značky a úspěšnost dané firmy. Zajímají se o možnost cestovat či mít občas home office. Myslíte si, že pokud jim bude vše výše uvedené vyhovovat, pojedou svým novým nablýskaným služebním vozem zaručeně do své nové práce rádi? Já si to rozhodně nemyslím. To klíčové, co jim pocit spokojenosti dokáže zaručit, je totiž jejich souznění s firemní kulturou dané společnosti. Firemní kultura je to, o co tady běží. Nesoulad lidí s firemní kulturou nového zaměstnavatele je ve více než 90 % případů hlavním důvodem pro odchod ze zaměstnání v prvním roce. A určitě to tedy platí i naopak. Pokud jsou lidé v nové práci skutečně spokojeni, není to kvůli výši částky na jejich výplatní pásce.

Co to vlastně je ta firemní kultura? Řekl bych, že si pod tímto pojmem každý představujeme cosi jiného, ale mohu vás ujistit, že většina z toho je správně. Firemní kultura obepíná skutečně obrovskou oblast. Je to totiž téměř vše, co tvoří atmosféru na pracovišti. Způsob komunikace, včetně toho, zda se ve firmě spíše tyká, nebo vyká, míra formálnosti, dress code, styl řízení lidí, otevřenost managementu k zaměstnancům, důležitost, nebo nedůležitost toho, co máte napsáno na vizitce, ale i četnost úsměvů či podání pomocné ruky od kolegů, kteří vám podle svého popisu práce pomoci nemusí. O projevu firemní kultury se můžeme bavit, i pokud si ani po třech letech práce nepamatuje vaše jméno ředitel firmy, kterého občas potkáte ve výtahu, stejně tak pokud je u vás běžné, že se povyšují lidé, jejichž největší zásluhou je, že lidově řečeno „lezou svým nadřízeným do zadku”. A mnoho a mnoho jiného.

Také ale vím, co firemní kultura není. Rozhodně se skutečnou firemní kulturou nemají nic společného neautentické reklamní proklamace firem na jejich webech nebo v médiích, které jsou zcela odtrženy od každodenní reality uvnitř těchto firem. Řekněme si narovinu, toto byla ještě ne tak zcela dávno běžná praxe, řekl bych takový standard na našem trhu. Díky bohu se to dramaticky mění a za to můžeme poděkovat i nově nastupující generaci mileniálů. Ti to mírně řečeno vidí trochu jinak a nejsou ochotni v mnoha oblastech, které pro nás starší dříve nehrály téměř žádnou roli, dělat kompromisy. Nevstupují na pracovní trh s primárním cílem zajistit si dobré bydlo a dost prostředků na splácení hypotéky, ale mnohem více než kdysi my se řídí svými ideály.

Jak ale zjistit, jakou firemní kulturu má váš nový potencionální zaměstnavatel? To je téma, kterému bych se rád věnoval ve své příštím příspěvku. Tak se máte za tři týdny na co těšit.