Osmého září se každoročně slaví Mezinárodní den gramotnosti. My si ho většinou spojujeme s chudými zeměmi takzvaného „třetího světa“, protože číst a psát umíme, ale jde opravdu jen o to? Naše okolí se mění čím dál tím rychleji. Když jsme kdysi navštívili rožnovský skanzen, hravě jsem rozpoznal účel většiny nástrojů, používaných od středověku, protože jsem je v dětství vídal doma. Moje děti už ani netušily, k čemu jsou. Až do konce tisíciletí čas změn neběžel příliš rychle, ale teď nabírá čím dál tím rychlejší tempo. Znamená to, že se musíme učit celý život.
Lidé to neradi slyší (a tradiční obchodníci v tom nejsou výjimkou), protože při slově „vzdělávání“ se jim vybaví školní lavice a spousta času, který tam strávili. Takže obvyklou námitkou pak je, že nemají čas. Kdybychom jim mohli nahlédnut do hlavy, možná bychom spíš zjistili, že by se rádi obešli beze změn. Ať svět zůstane takový, na jaký jsou zvyklí! Jenže strkat hlavu do písku nepomůže. Nedělá to ostatně ani pštros, o kterém se to traduje. Dobře ví, že to není nic platné.
Často od obchodníků slýchám: „Já jsem v oboru třicet let, už se nemám co učit.“ Představte si třeba, že před 30 roky jsme telefonní čísla vytáčeli na kruhovém číselníku šedivé platové krabičky. Je nám teď k něčemu taková dovednost? Nechci tím říci, že co je nové, to je lepší. V honbě za moderním občas zapomínáme na osvědčené postupy. Můžeme se tedy třeba znovu učit to neprávem zapomenuté a přemýšlet, jak je v tomto novém světě moderním způsobem uplatnit.
Tomáš Baťa kdysi v projevu k podnikatelům řekl: „Jednou z pro živnostníka nejnebezpečnějších pověr je domněnka vlastní dokonalosti. Je to pověra, jíž propadá nejvíce dospělých lidí. Projevuje se netýkavostí, odmítáním poučení, přesvědčením, že nám není třeba vědět víc a učit se od každého.“ A platí do dodnes, pokud si neuvědomíme, že polovina z toho, co jsme se včera naučili nebo k tomu dospěli praxí, už dnes neplatí. I kdybychom tedy byli v obchodě 100 let, nebudeme o moc vzdělanější než konkurent, který otevřel prodejnu před třemi roky.
Gramotný obchodník není ten, kdo jen umí číst a psát. Je to člověk, který má znalosti ve svém oboru. A jakkoliv nepodceňuji význam praxe, stejně tak jsou důležité nové poznatky. Svět se nezastaví kvůli tomu, že někdo má rád staré dobré časy. Jde prostě kupředu a buď mu přizpůsobíme krok, nebo zůstaneme pozadu a sežerou nás vlci. Dříve možná stačilo dělat věci správně, ale současnost po nás vyžaduje, abychom dělali správné věci.
Dělat správné věci znamená nejdříve zjistit, které to jsou (a to se samozřejmě postupem doby mění) a pak je zavést do praxe. Zajímat se o novinky nestačí. Je potřeba, aby se objevily v prodejně. Když jsem na jedné Samošce položil otázku, kdo slyšel o možnosti dávat zákazníkům recepty a podpořit tak prodej, zdvihlo se docela dost rukou. Ale když jsem se pak zeptal, kdo to tedy dělá, nepřihlásil se nikdo. Tak jako základní gramotnost neznamená, že jsem někdy zahlédl písmenka, ale že čtu a píšu, tak i v podnikatelské gramotnosti platí, že bez praktického uplatnění je sebelepší informace k ničemu.
Můžete se ptát, proč to všechno říkám v době, kdy zákazníci ochotněji otevírají své peněženky, a i bez nových vědomostí dosahujete dobrých výsledků. Ale jako se sedlák uprostřed hojnosti léta připravuje na zimu, tak i obchodník by měl v době, kdy mu ekonomická situace přeje, myslet na budoucnost. Zavádět nové věci v době, kdy vám docházejí peníze i zákazníci, není právě snadné. O co lépe to jde teď.
