Můj zájem poznávat nové technologie má mnoho podob. Nevnímám to jako své hobby, ale spíše jako svůj jasný profesní směr, který cíleně a se zájmem následuji. Pokud se chci stát skutečně dobrým lovcem špičkových odborníků, kteří mění a budou i nadále měnit tento svět, musím s nimi držet krok. Právě proto nejen sleduji aktuální dění v oblasti vývoje, chodím na konference, které se věnují digitalizaci a inovacím, potkávám se s inspirativními lidmi/inovátory, ale na některé technické novinky si chci i sáhnout a poznat je.
Takto jsem se stal jedním z prvních uživatelů paper tabletu úspěšného norského start-upu Remarkable, který mi mimo jiné zásadně pomohl s digitalizací mých ručně psaných textů, což v samotném důsledku znamená, že jsem s sebou přestal tahat hromadu papírů. Testuji také různé typy aplikací, ať už při cestování, nakupování nebo například při správě firemních financí. V neposlední řadě jsem se před rokem rozhodl probádat i vody elektro-automobility. Chtěl jsem poznat na vlastní kůži, jak se s elektroautem žije a k čemu je v současnosti vlastně dobré.
Od loňského listopadu tak jezdím nějakým elektroautem téměř nepřetržitě. Od Tesly a VW eGolfu jsem se nakonec dostal ke zdánlivě malému VW eUpu, který se stal mým dlouhodobým parťákem. Jde o skvělé auto pro někoho jako jsem já. Pro člověka, který potřebuje odvézt ráno děti do školy a školky a následně vyrazit 35 km do práce v samotném centru Prahy a po cestě zpět domů někde nakoupit. To vše toto auto s přehledem zvládne. Čtyřčlennou rodinu s menšími dětmi spolkne jako malina a ještě nabídne z mého pohledu dost prostoru pro běžný rodinný provoz i v kufru. Ve finále mám radost, že po silnici netáhnu víc kil oceli, než je nezbytné. To jen na okraj.
Tím zásadním, co se schovává pod kapotou, je samozřejmě elektromotor. Asi tím nejdůležitějším, co jsem na startu řešil, byl dojezd auta na jedno nabití a také síť dobíjecích stanic, které jsem schopen na své trase využít. Můj parťák eUp není žádný velký vytrvalec, i když mi to vrátil zase ve sprintu, protože málokdy má někdo jiný na semaforech při rozsvícení zelené rychlejší start. Na jedno nabití ujede od jara do podzimu maximálně okolo 125 km a s tím, jak venku přituhuje a více používáte světla, topení, odmrazování skel atd., se snižuje i jeho dojezd. Stále je ale pro mne vše v normě a pokud potřebuji absolvovat svůj standardní denní okruh, s přehledem to můj eUp zvládne i uprostřed zimy.
Menší baterie nabízí oplátkou jednu obrovskou výhodu. eUp se dá velmi rychle dobít. Za 15-20 minut jsem u rychlonabíječky hotov (z 20 % na cca 95 %). Doma se mi auto dobije ze standardní zásuvky za cca 6-7 hodin = přes noc. Když jsem dobíjel v garáži z této zásuvky Teslu, která má reálný dojezd přes 450 km, na baterce jsem to skoro nepoznal 🙂
Nespornou výhodou spojenou s doplňováním energií je samozřejmě i cena. Pokud máte auto pronajaté jako já, za dobíjení u mnoha veřejných dobíjecích stanic neplatíte a doma vás vyjde plná “elektro nádrž” na cca 15-20 Kč. Ujede s tím jen těch 100+ km, ale stále ten nízký náklad na ujetí 1 km nemá konkurenci. Navíc k tomu přidáte dobrý pocit, že při průjezdu už tak výfuky zakouřenou Prahou za sebou nenecháváte žádné zplodiny, a to ne jenom z motoru, ale ani z brzd, které díky zpětné rekuperaci energie nevypouštějí další znečištění v podobě prachu způsobeného obrušováním brzdových destiček, jako je tomu u aut se spalovacími motory.
Další výhody se skrývají ve zvýhodnění, které město Praha elektroautům poskytuje. V tuto chvíli vám pohyb elektroautem po tomto velkoměstě dává absolutní volnost, díky takřka bezplatnému parkování na všech modrých zónách. Takže ať si potřebujete zaparkovat na půl dne na Mariánském nebo Václavském náměstí nebo na týden u Hlavního nádraží, nebude vás to stát majlant. Nebude vás to stát více než 100 kaček za rok, které vydáte jen za nezbytnou registraci.
Že se chystají další výhody není tajemstvím. Asi tou nejvýznamnější je bezplatná dálniční známka. Ale pokud se stane skutečností i možnost jízdy v pruzích vyhrazených dnes jen pro taxi či autobusy, nebudu se zlobit. Praha a jiná česká velká města budou muset dříve či později řešit i zásadnější regulaci znečištění vzduchu automobily ve svých centrech. Nikde ve světě se takové regulace elektroaut samozřejmě netýkají. Dnes to ale není ještě u nás aktuální téma. Jako v mnoha jiných případech to k nám dorazí až po větším prosazení na “západě”.
Další z dlouhé řady výhod pro ty, kteří auta stále chtějí vlastnit, jsou minimální náklady na údržbu. Elektromotor je oproti spalovacímu motoru extrémně jednoduchý a v té souvislosti potřebuje také elektroautomobil mnohem menší péči = méně často navštěvujete autoservis.
Abych byl vyvážený, rád bych se zmínil i o nevýhodách jízdy na elektřinu, jak to vnímám po roce používání tohoto pohonu, ale i sledování vývoje tohoto segmentu aut. Tou největší nevýhodou je stále vysoká pořizovací cena. Tu sice sám přímo neřeším, protože mi pronájem (ve výši 8.500 Kč bez DPH/ měsíc) plně vyhovuje, ale aktuální stav, kdy je potřeba zaplatit 600-800 tisíc za malé nebo středně velké elektroauto, je pro rozvoj elektro-automobility zásadní brzdou. Na druhou stranu vím, že se to brzy změní a do 2 let to již přestane být skutečným problémem.
Další nevýhodou oproti autům s výfuky je omezený dojezd, ale to jen pokud opravdu potřebujete překonávat pravidelně dlouhé vzdálenosti a nežijete většinu svého života v okruhu do 50 km. I to se řeší a určitě časem vyřeší, ale aktuálně se elektřina benzínu a naftě v tomto nemůže rovnat. I já schovávám pro své občasné delší jízdy v garáži nafťáka vytrvalce. Ale ten už je bez milosti 1 rok pouhým druhým autem.
Nakonec při výčtu nevýhod nemohu nezmínit, že většina elektrické energie, kterou při jízdě v ČR spotřebujete, vyrobila nějaká ta kouřící nebo jaderná elektrárna. To je v tuto chvíli fakt a já si to uvědomuji. I zde to ale není navěky.
Díky zvyšování efektivity a souběžnému snižování cen technologií, cena elektřiny efektivně vyrobené z obnovitelných zdrojů (jinak efektivně znamená, že se vyrábí z větru tam, kde skutečně vítr fouká, a ze slunce tam, kde slunce žne o sto šest) již dnes začíná konkurovat jakémukoliv jinému způsobu výroby elektřiny. Také doufám, že se technologicky výroba elektřiny posune v následujících letech souběžně s boomem elektroaut dostatečně vpřed, a to nám občanům nebo firmám umožní si aspoň část elektřiny vyrobit doma. Takže neztrácím optimismus, že i tato nevýhoda brzy pomine.
Snad vám má elektro zpověď přinese aspoň nějakou malou inspiraci, a budete tak při další plánované výměně vašeho auta za novější zvažovat i tuto elektro variantu. Tak či onak se budeme v elektroautech potkávat na silnicích čím dál častěji. To už je náš nezvratný osud 🙂