Žijeme v době plné změn a dynamického vývoje téměř všeho, na co se podíváme. Jako samozřejmé bereme fakt, že si například nový kávovar objednáme na pár kliků na internetu, když předtím stihneme seřadit několik kávovarů vedle sebe dle předem vybraných parametrů a během následujících pár sekund srovnat nabídky prodejců finálně vybraného kávovaru a vybrat si tu pro nás nejlepší, řekněme nejlevnější.
Dnes už nám také připadá přirozené, že v každém větším hypermarketu máme možnost zaplatit u samoobslužných pokladen. Tím pádem nás ani tolik nešokuje, jaké plány pro rozvoj retailu nám před časem ukázal Amazon svým dnes již funkčním maloobchodním modelem Amazon Go. A věřte mi, co nám ukazuje Amazon jako futuristickou vizi, budeme brát jako běžnou věc už za pár let.
Skoro to vypadá, že nás dnes nic nemůže překvapit, ale jak jsem sám poznal v minulém týdnu, není to tak úplně pravda. Z nudy dnešních dnů mne vytáhla jedna událost. Jak jsem se vás snažil připravit první částí svého příspěvku, nešlo o překvapení nad něčím úchvatným novým, ale právě naopak, šlo o úžas nad tím, jak něco, co už mělo být dávno v propadlišti dějin, může stále na naší planetě pobývat.
Svůj zážitek, který doprovodím i ilustrativními fotografiemi, jsem měl při čekání na vlak na nádraží v Bohumíně. Dorazil jsem tam asi o 15 
minut před odjezdem vlaku, a tak jsem trávil čekání koukáním “do blba” a přemýšlením nad tím, co musím ještě v ten den stihnout. To mé bezduché bloumání, kdy mé oči jen tak bezcílně lítaly sem a tam, zastavil až pohled na malý krámek s prodejem výrobků pro zdraví, život a krásu, resp. pouze na jeho výlohu, která něčím vzbudila mou pozornost a přetrhla tak tok mých myšlenek. Z počátku jsem měl pocit, že se koukám na kulisy připravovaného filmu z osmdesátek, ale jak jsem za malou chvilku zjistil, někdo to tím opravdu myslí vážně. Zcela jistě by se mezi vámi našlo velké množství expertů, kteří by už na základě fotek byli schopni popsat mnohem lépe než já, co vše bylo na té výloze špatně. I můj laický pohled dokázal identifikovat, že tento obchůdek evokuje množství věcí, ale rozhodně ne zdraví, život a krásu 🙂
Jak sami vidíte, nejde ani o nedostatek finančních prostředků, které by způsobovaly zchátralost této prodejny, ale o rozhodnutí někoho, kdo za tím sklem pracuje nebo provozuje svou živnost, že chaotické připevňování informačních letáčků či útržků z časopisů a zakrytí výhledu do prodejny zbytky kartonu je vlastně skvělý nápad, který minimálně nikomu vadit nebude. Nad touto neskutečnou instalací jsem opravdu žasl několik minut a bylo mi upřímně líto, že jsem zde mimo otevírací dobu a nemohu se podívat i dovnitř. Ne že bych si tam chtěl něco koupit, to by snad dle nápisu na dveřích stejně nešlo bez předchozí objednávky, ale zajímalo mne, čím by mne ještě překvapili.
Dlouho poté jsem přemýšlel nad tím, jak je možné, že zde nezasáhla neviditelná ruka trhu. Říkal jsem si, “kdo tam chodí, kdo si jde koupit výrobky pro zdraví a krásu tam, kde o kráse nemají ani potuchy???”, a “jak je možné, že ta prodejna stále přežívá?”. Na odpověď jsem sám přijít nedokázal. Jen jsem si to nějak po svém zdůvodnil. Možná, že je ten nájem tak nízký a prodejnu provozuje manželka nějakého úspěšného podnikatele, která ani vydělávat nemusí. Možná, že celková úroveň maloobchodu v Bohumíně není zase tak vysoko, a tak to zdejším lidem nenormální nepřipadá. Kdo ví. Tak či tak vám mohu exkurzi na nádraží v Bohumíně doporučit, pokud si tedy chcete odpočinout od všech nových digitálních technologií a trendů a vrátit se na chvilku hoooodně zpět.
Dnes tedy Váš maloobchodní fotoreportér
Roman Molek
