Na přelomu roku se k nám začaly dostávat první informace o novém typu koronaviru a o tom, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnává Čína. Evropa, procházející dlouhým obdobím prosperity a absence pandemií, to vnímala jako něco vzdáleného, co se jí v podstatě netýká. Naší sebejistotou a pocitem bezpečí otřásly až záběry z měst, na něž čínská vláda uvalila přísnou karanténu. Státy stály záhy před rozhodnutím, zda omezit pohyb všech obyvatel a fakticky vypnout ekonomiku, nebo nechat nemoci volný průběh s tím, že společnost získá „stádní imunitu“ a blahobyt bude zachráněn.

Autorkou blogu je tentokrát Hana Slepičková, která pracuje jako HR business partner pro logistiku, expanzi a dopravu ve společnosti Alza.cz. 

Dne 11. března vláda České republiky rozhodla o uzavření škol. Velmi rychle následovalo omezení cestovního ruchu, výroby i drobného podnikání, uzavření obchodů, restaurací a sportovišť. Zatímco jedni zavírali a propouštěli, e-shopy se během několika dnů dostaly pod obrovský tlak zákazníků. Do výkonu, na nějž před Vánocemi připravují několik měsíců, skočily rovnýma nohama během několika dnů. Náročný zákazník, zvyklý na doručení do druhého dne, zůstal nekompromisní a navzdory pandemii onemocnění Covid-19 očekával 100% službu.

Z pohledu personalisty šlo o bezprecedentní zkušenost. Ze dne na den jsme poslali zaměstnance pracovat z domova a v podstatě uzavřeli centrálu, předělali prodejny na bezkontaktní, vybavili provozovny, sklady i řidiče ochrannými pomůckami a dezinfekcí, nastavili směny tak, abychom se co nejméně potkávali a vzájemně ohrožovali. Rozjeli jsme nábor ve velkém a tam, kde to šlo, přenesli nejen nábor, ale také adaptaci do on-line prostředí. Kontakt jsme omezili na podpis smlouvy a předání nutného vybavení.

Zatímco ještě na podzim a v zimě jsme aktivně vyhledávali skladníky a hodinovou sazbu šroubovali na 170 korun, na jaře nám volali desítky lidí a personálních agentur, zda bychom neměli práci, a nastupovali za standardních podmínek. Hlavou se mi honila myšlenka, že se vlastně děje to, o čem personalisté dlouho mluvili – trh se ochlazuje a my zase začněme kandidáty vybírat, nikoli přemlouvat. Zejména u fyzicky náročných provozních pozic nicméně zkušební doba ukázala, že se věci kolem nás nemění zase tak rychle.

Zaměstnanci, kteří k nám přišli z cestovního ruchu a gastronomie, byli ohromeni náročností práce ve skladech a tím, jak precizně je jejich výkon monitorován. Mnozí byli zaskočeni, jak vysoké je zdanění a pojistné, které spolklo téměř polovinu jejich zaslouženého výdělku. Nejeden bojoval se včasným vstávání na ranní směny a mezinárodním prostředím, jež lze bez nadsázky označit za Babylon. Mnozí končili v prvních dnech zkušební doby, další po výplatách. Zůstává zdravé jádro lidí, kteří s námi (jak doufáme) zůstanou i poté, co se mimořádná opatření rozvolní.

Na základě této zkušenosti si myslím, že se trh práce změní. I nadále ovšem budou profese, kde je kvalitní kandidát, resp. letitý zaměstnanec vzácnou komoditou. Jeho mzda se pravděpodobně nezmění a v logistice po nich bude i v budoucnosti poptávka. Budu nám všem držet palce, abychom i my měli práci a naše profese se neocitly v ohrožení.

Hana Slepičková