Návrhy řešení podpory českých výrobků a dvojí kvality tak, jak jsou prezentovány, jsou skutečně nešťastnou snahou, jak pomoci. Hlavní díl neštěstí kromě tradiční byrokracie a složitých příkazů a nařízení spočívá v tom, že se snaží řešit důsledky, ale vůbec nemají odvahu řešit příčinu. Navíc na řešení příčiny je pozdě.

V ČR mají zahraniční řetězce 80% podíl trhu. Představa, že budou z lásky dominantně obchodovat jen s českými zemědělci a potravináři, je velmi naivní. Obchodníci se pohybují ve velmi tvrdém konkurenčním prostředí, které máme tendenci vnímat jen z úrovně naší české zahrádky. O cenu jde tak jako vždy až na prvním místě, česká produkce se tak hodí hlavně na reklamní kampaně řetězců. Na druhou stranu je pravda, že za poslední roky spousta zahraničních řetězců dala českým produktům na svých pultech větší prostor. Ale vzhledem k jejich struktuře centrálních skladů a řešení společného nákupu nemohou nikdy nahradit český nezávislý obchod, který je mnohem více propojen s lokálními a regionálními producenty. To není výtka vůči zahraničním řetězcům, ale to je konstatování odlišnosti v principu fungování zahraničních řetězců a českých tradičních prodejen.

Dobře tuto odlišnost mohu popsat na příkladu otázky, kterou občas dostávám z médií: O kolik v příštím roce zvýšíte počet regionálních položek ve vašem sortimentu? Odpověď – to já přece nevím a  ani vědět nemůžu. Obchod se u nás řeší lokálně, regionálně. V Praze rozhodně nemůžete mít přehled o pekařích kolem Opavy a lahůdkářích kolem Tábora.

Autor: Pavel Březina, předseda představenstva, Skupina Coop, a předseda, AČTO