Je na tom česká potravina tak mizerně, že je nutné její další existenci podpořit zákonem?

3. března 2021

Tradiční trh 0

533

Je na tom česká potravina tak mizerně, že je nutné její další existenci podpořit zákonem?

Z historie, ale i z mé vlastní praxe je známo, že prosazovat byť dobře míněná rozhodnutí či záměry zákonem je věc velmi ošidná a zrádná. Je to téměř vždy východisko z nouze, kterým většinou dává ten, kdo takový mechanismus u nás bohužel velmi často používá, najevo projev vlastní neschopnosti či nedostatečné politické zralosti.

Uveďme alespoň dva příklady z nedávné historie. Prvním může být jeden z částečně úspěšných pokusů prosadit neděli a svátky jako zavírací den pro český maloobchod. Je to jeden z příkladů porušení práv občana, neboť jenom on by měl jako zákazník o této věci rozhodnout. Pokud si zákazník přeje a maloobchodník je schopen splnit jeho přání, že chce o svátcích nakupovat, měl by mu to státní mechanismus umožnit. A ne takový nesmysl prosadit zákonem. Druhým příkladem, který si troufám uvést, je zákon o významné tržní síle, který je typickým přežitkem socialismu a ukázkou špatného či lépe řečeno amatérsky regulovaného trhu.

Zaměření na masovou sofistikovanou podporu všeho národního

Problémem, u něhož si dovolím se dále zastavit, je silné zpolitizování snahy o zajištění vyššího podílu prodeje českých potravin prostřednictvím stanovení minimálního procentního podílu z maloobchodního prodeje. Trochu si to rozeberme. Velmi by mě totiž mrzelo, kdybych čelil obvinění, že nemám zájem rozvíjet a případně i navyšovat prodej našich národních výrobků. Opak je pravdou. Kdo mě zná, ví, že jsem v tomto silný nacionalista. Stejně jako v již popsaných příkladech jsem ale i zde zásadně proti prosazování tohoto, byť opět dobře míněného záměru zákonem. Ve vyspělých zemích totiž existuje mnoho progresivnějších modelů, jak tento fenomén na národních trzích prosadit. Většinou se stát, například sousední Rakousko, soustředí na masovou sofistikovanou podporu všeho národního a věnuje tomuto záměru mnoho marketingových aktivit a peněz. Mimochodem, přiměřenost této snahy je měřena podílem takových aktivit ve finančním vyjádření na výši státního rozpočtu a ve srovnání s námi je to v Rakousku několikanásobně vyšší suma. Jsou samozřejmě i další metody, jak dosáhnout kýženého úspěchu, ale ty jsou na odborný rozbor a v jednotlivých státech se liší. Je potřeba si přiznat, že důležitou roli v tomto procesu hraje i míra nacionalismu v jednotlivých státech, která je bohužel, ve srovnání opětovně třeba s Rakouskem, podstatně silnější než u nás. Češi naneštěstí nejsou tak zaníceními patrioty a při výběru zboží nejdřív koukají na cenu a pak na ostatní atributy.

Razantní cesta v podobě zákona určitě není vhodná

Navíc je bohužel třeba respektovat i rozložení sil na českém trhu, kde samozřejmě hraje podstatnou roli téměř 80% podíl zahraničních řetězců. Tento stav je pro mě jako tvrdého podporovatele ryze českého maloobchodu již dlouhou dobu noční můrou. Taková je ale realita, kterou nezměníme, spíše naopak. Za tohoto stavu je těžké, ne-li nemožné „násilím“, tedy zákonem prosadit změnu. Uvedu zde další ilustrativní příklad, který jsem použil na jednom zasedání k problematice potravin, jež se konalo kdysi na Žofíně. Ptal jsem se tehdy na otevřené scéně odborné veřejnosti a přítomných šéfů řetězců na názor, co asi udělá vrcholový manažer řetězce a jak bude reagovat, když mu zahraniční majitel nařídí, že k určitému datu přestane nakupovat určitý sortiment, byť kvalitního zboží od českého výrobce, neb zástupce mateřské firmy podepsal nový kontrakt s výrobcem zahraničním. Zdvořile jsem se zeptal, zda český manažer v řetězci tuto nabídku jako nacionálně smýšlející člověk odmítne. Jakou byste čekali odpověď? Já se jí nedočkal. Ale v zákulisí mi bylo řečeno, že oslovený manažer samozřejmě sklapne kufry a vykoná urychleně příkazy zahraničního šéfa. Jakýkoliv odpor by byl jediným a posledním pozitivním gestem vůči českému zboží před rychlým vyhazovem. Takových příkladů je mnoho…

Doufejme však, že i naši politici „přijdou k rozumu“ a ve světě se poučí, že razantní cesta v podobě zákona určitě není vhodná k řešení obdobných složitých situací na našem trhu.