Obchodníkům děkuje za to, jak se v krizi perou s nesmyslnými vládními nařízeními a stále jsou ochotni spolupracovat a bavit se věcně i o tématech, kde nepanuje shoda. Má radost, že mezi lidmi nemizí solidarita, což potvrzuje i nedávná Sbírka potravin. A státu vzkazuje: Nechte to na nás.

Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) Tomáš Prouza věří, že obchodníci potřebují ke své práci hlavně prostor pro fungování. Rozhodování systémem brzda-plyn poškozuje nejen obchodníky. A on pevně doufá, že Česko se z krize zotaví. Pomoci by měl i Plán bezpečného fungování české ekonomiky, který s kolegy připravuje.

Máme skoro rok od startu pandemie. Co jste si z ní vzal pro další fungování maloobchodu v tuzemsku?

Pandemii s následky tohoto rozsahu nikdo nemohl očekávat. Všichni jsme se učili za pochodu bez ohledu na to, jestli to byl stát nebo firma. I kdybych nestál v čele SOCR ČR, na vaši otázku bych s čistým svědomím odpověděl, že mě neskutečně pozitivně překvapila schopnost obchodu zafungovat. Obchodní řetězce byly schopny z hodiny na hodinu reagovat na měnící se podmínky a opatření, fungovat pod neskutečným provozním a časovým tlakem. A za celou tu dobu zvládly bez výjimky komplet zásobit republiku, a přitom se nestát ohniskem nákazy. Mnohdy to přitom znamenalo nedívat se v daný moment na náklady či zisky… Opravdu dobrá práce. Ale také mě potěšilo, jak rychle se dokázala část obchodů přeorientovat do on-line prostředí. Potvrdilo to fakt, že jsme v této oblasti na špičce, a to mě těší. Co však zůstává obrovským problémem, jsou finanční ztráty způsobené nejen pandemií a neobhajitelnými vládními zákazy, ale i nesprávně nastavenými kompenzacemi.

Na podnět 63 senátorů Ústavní soud České republiky rozhodl, že rozhodnutí vlády uzavřít většinu prodejen bez řádného zdůvodnění bylo protiústavní. Co teď očekáváte, že se bude dít? Bude vláda platit odškodné? Jsou obchodníci připraveni jít do hromadných žalob na stát?

Vláda by se k tomu měla postavit čelem – a každá normální vláda by to udělala. Žádný obchodník nechce být zodpovědný za šíření koronaviru, ale každý z nich má právo očekávat od státu férové, smysluplné a transparentní rozhodování. To, že vláda nezvládla vyargumentovat, proč zavírá právě obchody, je fakt. A já k tomu dodávám, že obchody do ochrany zdraví za rok nainvestovaly celkem sedm miliard korun, byly schopny jít i za hranici státem nařízených opatření a chránit zákazníky, jak to jen šlo. Namísto ocenění je stát cynicky zavřel bez řádného vysvětlení, přestože měl dlouhodobě data, že rizikové prostředí je někde úplně jinde než v obchodech.

Stát se teď k tomu musí postavit čelem, zajistit řádné kompenzace, a to ve výši 100 procent způsobené újmy, a vzít si ponaučení, že takto už nikdy rozhodovat nesmí. Navíc jde o období podzimu 2020, kdy jsme žili v koronakrizi už více než půl roku. Času na zajištění procesů bylo dost a dost. A pokud se k tomu stát nepostaví čelem? Ano, čeká nás období žalob a ještě větších ztrát. Podnikatelé musí jasně říct, že už dál nebudou trpět svévoli státu.

Jak velké nebezpečí podle vás plyne z ad hoc přijímaných změn v rámci legislativní nouze, jako byly třeba nedávné změny, z nichž pro zaměstnavatele plynou další závazky administrativní povahy, hlásit všechna nová pracovní místa nebo oznamovat nástup a ukončení zaměstnání na DPP a DPČ?

Důsledky nekoncepčně přijímaných změn pociťuje už každý z nás. Jen za posledních 14 dní vláda prakticky denně přijímá anebo diskutuje nová a nová opatření, která zasahují do života nejen firem, ale i občanů. Není proto divu, že se v tom nikdo neorientuje, že vláda ztrácí důvěru tak potřebnou pro zvládnutí krize. Firemní sektor má výhodu, že si v řadě případů může najmout právníky a další odborníky, kteří tohle mohou sledovat. Ale jaký to má smysl? Stojí to obrovské náklady, firmy to zbytečně zatěžuje, vytvářejí se nová a nová byrokratická pravidla, která nemají žádný vliv na zvládnutí krize, a přitom podnikatele jen zatěžují. A to nemluvím o tisících malých podnikatelů, kteří si to musí všechno sledovat sami. S vládou jsme v denním kontaktu. Spoustu věcí jsme si dokázali vysvětlit, nastavit, upravit. Ale spousta věcí se přijímá bez konzultací a z toho pak vznikají největší průšvihy.

Vláda nezvládá konzistentní komunikaci nejen s občany, ale ani s odbornou veřejností. Trvá to rok. Co s tím? Půjčit jim někoho dobrého na komunikaci?

Chtělo by se mi říct, že nejlepší by bylo, kdyby vláda ústy svých členů přestala komunikovat… A v mých slovech je nadsázky jen trochu. Komunikace je na jedné straně o obsahu, na druhé o formě. Ta druhá je přitom úzce spojená s emocemi a důvěrou – a ty jsou většinou důležitější. Já se opravdu bojím, že důvěra většiny obyvatel ve vládu se blíží k nule. A jaký je důvod? Že lidé mnohdy nedodržují i smysluplná opatření jen proto, že je odprezentovala osoba, které nedůvěřují. A to je opravdu špatně. I proto by pro komunikaci pomohla personální výměna. Nechci mluvit do složení vlády, mluvím proto opatrně spíše o těch, kteří o opatřeních hovoří. Musí to být skupina důvěryhodných osobností, které lidi dokážou přesvědčit, co je správné a co nám pomůže. Obávám se ale, že nikoho takového už ve vládě nevidím. A zároveň nevěřím, že nějaký odborník na komunikaci pomůže. Jak? Napíše, co má vláda říkat? To není podstatné. Důležité je, kdo to říká…

Adresovali jste řadu otevřených dopisů, přednesli spoustu opatření a návrhů… Není to trochu demotivační, když se stále vracíte „z Hradu“ s prázdnou?

Nevracím se s prázdnou. S tím nesouhlasím. Během celého roku se nám podařilo prosadit spoustu dobrých a pozitivních věcí. Stali jsme se součástí řady týmů, přinášíme zkušenosti z praxe a daří se nám v mnoha případech měnit původní rozhodnutí. Alespoň co se obchodu a služeb týká. Demotivační je to, že když si podáte ruku s jedním ministrem, jiný to nebude respektovat. Úplně se tady rozpadl systém vládnutí. Takže jednu věc musíte řešit se třemi nebo čtyřmi ministry a často jim dělat facilitátora diskuse.

Když jsme spolu naposledy připravovali rozhovor při nástupu do vaší prezidentské pozice v SOCR ČR, měl jste spoustu plánů. Jak s nimi zamíchal covid? Co je teď těmi zásadními prioritami?

Covid beru jako epizodu, i když hodně intenzivní. Ale moje priority zůstávají. I nadále budu bojovat za transparentní a rovné podmínky pro podnikání v oblasti obchodu. Budu pracovat na reputaci obchodu, podporovat vzájemnou spolupráci s navazujícími obory, jako je výroba potravin a zemědělství. I přesto, že se toto období jeví jako monotematické, i nadále probíhají legislativní procesy, kde máme co dělat s nesmyslnými kvótami na potraviny nebo nárůstem byrokracie. Covid dal mé práci pouze další rozměr. Až jednou budu psát paměti, určitě si na něj vzpomenu.

Jaké jsou tedy teď konkrétní plány a vize SOCR ČR na obnovu tuzemského maloobchodu, krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé?

Krátkodobě nás čekají dva úkoly – dotáhnout jednání o smysluplných kompenzacích, a to i vzhledem k rozhodnutí Ústavního soudu České republiky. Jsem si plně vědom, že státní rozpočet není nafukovací, ale tato společnost nesmí zapomínat na to, že stojí a padá na hodnotách spravedlnosti, transparentnosti a také solidarity. Žádná vláda si nesmí dovolit rozhodovat tak, že úmyslně poškodí jednu skupinu. Pokud se tak stane, musí nést odpovědnost.

V nejbližší době nás rovněž čeká boj s nesmyslností potravinových kvót. Pevně doufám, že poslanci pochopili, co schválili a jaké následky z toho vyplývají pro českého občana. Ale vzhledem k tomu, že tlaku podobných návrhů čelíme už tři roky, tak to nemusí být jednoduché. Hladoví agrobaroni udělají vše pro to, aby ve Sněmovně Lex Agrofert zachránili.

Střednědobě a dlouhodobě – na to se docela těším. Český obchod se s největší pravděpodobností změní. Čeká nás cesta směrem k on-line, nemyslím si, že bude revoluční, ale řada obchodníků se v tomto prostředí naučila fungovat, což bude mít nepochybně vliv na to, jak bude obchod vypadat. A my chceme být u toho. A v neposlední řadě zůstává neměnný můj cíl udržet svobodné a férové podmínky podnikání pro všechny. Bez ohledu na horizonty.

Trochu filozoficky, dá se vlastně vůbec připravit na budoucnost? Jak? Připravuje se celý sektor více třeba na e-commerce? Je to budoucnost, která bude ad hoc doplňovat standardní nákupní zvyklosti v kamenných obchodech a nákupních centrech?

E-commerce se zcela nepochybně stane silnějším partnerem kamenných obchodů než dosud. Multichannel prodej fungoval už i dříve, ale byl spíš doménou velkých. Za poslední rok si však alternativní možnosti prodeje zkusilo mnohem více firem a na těchto zkušenostech budou zcela určitě stavět svůj příští obchodní model. Koronakrize nepochybně tyto procesy akcelerovala. Vedle všech těchto problémů přinesla i řadu příležitostí. Firmy byly pod tlakem nuceny hledat nová řešení a řada z nich je našla. Věřím, že tato doba bude znamenat také akceleraci nových technologií a řešení. A to nám může jen pomoci. V řadě případů se on-line obchodování stane dominantnějším, ale nevěřím tomu, že dojde k revoluci a kamenné obchody najednou zmizí. Lidé mají rádi, když si mohou některé zboží fyzicky prohlédnout. Třeba nákup automobilů bude zcela určitě patřit mezi ně…

Jaká bude podle vás ta dlouhodobá cesta, jak z krize ven? Dlouhodobě? Udržitelně?

Pevně doufám, že se ze systému brzda-plyn poučíme a už ho nikdy nebudeme aplikovat. Věřím, že si celá stávající i příští generace politiků uvědomí, že vedle horizontů dalších voleb se musí dívat i na prospěch země a občanů. Už dvakrát jsme si zkusili, co znamená uvolnění pravidel z politického, nikoli zdravotního hlediska. Má to devastující dopad na lidi, na obchod, na ekonomiku jako celek. Je smutné, že si naši politici nedokázali vzít ponaučení z jarní fáze krize. Dnes je to pouze hašení obrovského požáru. Zbytečného požáru.

A také se bojím, že po těchto zkušenostech bude řada firem opatrných. Bude neustále hledět do budoucna s obavami, co přijde, co se může stát a že ke změnám dojde opět ze dne na den. A to může mít neblahé účinky na ochotu investovat. To nikdo nechce.

Rozhodli jsme se proto, že stejně jako jsme loni v létě připravili Pandemický plán retailu, který detailně popisoval opatření pro bezpečný provoz, teď připravíme plán bezpečného fungování české ekonomiky. Máme k dispozici dostupné testy, postupně poroste počet očkovaných, miliony lidí už si covid prodělaly. S tím vším musíme pracovat a hledat cesty, jak začít rozumně fungovat.

Když se podíváte na okolní státy, máte nějaký vzor v přístupu k pandemii? Pro inspiraci… Ne vždy je nutné vymýšlet znovu kolo.

Pro různé oblasti jsou to různé země. Systém kompenzací skvěle zvládlo Rakousko. Od prvního momentu nastavilo systém tak, aby na něj dosáhlo maximum podnikatelů a pomoc byla efektivní. Naše vláda místo toho vymyslela desítky programů s desítkami nových formulářů a dnes se na pomoc třeba v programu Covid – Nájemné čeká i několik měsíců. V době krize jsou to horizonty, kdy může podnikatel zkrachovat. V oblasti komunikace uvedu Německo. Během první fáze krize jeden z klíčových odborníků, virolog Christian Drosten, nahrál bezmála 60 půlhodinových podcastů, kde trpělivě a lidsky vysvětloval, co se děje, jak vir a jeho šíření fungují a jak se proti tomu nejlépe bránit. Tento „německý Roman Prymula“ se stal ikonou, důvěryhodným, kauzami nezatíženým zdrojem informací. Německo najednou rozumělo, chápalo a podle toho se chovalo.

Německo bych také uvedl v kontextu schopnosti dívat se dopředu. Neplánovat opatření jen v kontextu volebního období. Angela Merkelová je v tomto nedosažitelným vzorem. I díky tomu je úspěšnou kancléřkou. Co se týká chování a disciplíny lidí, nejbližší je mi Dánsko, těch příkladů je ale nespočet. Lidé budou mnohem ochotněji dodržovat pravidla, když jim je vysvětlíte a poprosíte je, než když na ně budete hulákat z videí na Facebooku.

V našem posledním rozhovoru jste zmiňoval, že vám chybí schopnost „se domluvit“ – ochota malých a velkých firem i obchodníků – o tom, jak je třeba budovat důvěru, znovu dát dohromady řekněme ten moderní a tradiční obchod. Jak je to teď?

Mluvíme spolu. A to je důležité. Podařilo se nám najít spoustu společných témat s Potravinářskou komorou ČR a mluvíme i o těch, kde se neshodneme. Podobně to platí třeba i s Ministerstvem zemědělství ČR nebo těmi zástupci zemědělců, kterým jde skutečně o kvalitní a zodpovědné zemědělství, jako je Asociace soukromého zemědělství ČR nebo Pro-Bio – Svaz ekologických zemědělců. A proti těm všem stojí agresivní Agrární komora ČR, která má jediný zájem – navýšit zisky a dotace agrobaronům, ať už jde o kvóty na české potraviny, bojkot přísnějších pravidel péče o půdu nebo komplikování života malých zemědělců. Hlavně aby nemuseli modernizovat a investovat do posilování konkurenceschopnosti. Ale všechny tyto aktivity jdou ve skutečnosti proti zájmu jejich členů. Stačí se podívat třeba na růst exportu českých potravin díky spolupráci obchodních řetězců s potravináři. Rychle roste i objem českých potravin na pultech, a to přirozenou formou bez zbytečných regulací. Jen díky tomu, že rozumní lidé umějí spolupracovat.

A jak vidíte budoucnost různých formátů na trhu – nákupní centra, retail parky, obchody na rohu, speciálky, on-line?

Každý má své místo. Nevidím tam žádný, který by byl životně ohrožený. Některé z nich budou potřebovat čas k zotavení, ale my Češi jsme kreativní a flexibilní národ. Pevně věřím, že z této krize vyjdeme ve střednědobém horizontu posíleni s řadou nových nápadů, jak fungovat ještě lépe.

Část subjektů na trhu, z toho tradičního spektra, si stěžuje, že mobilita seniorů je výrazně aktivovaná letákovými akcemi řetězců, kdy zkrátka lidé cestují za slevami. Je podle vás regulace smysluplná? Pomohla by?

Všechny analýzy, které máme, dokazují, že nákupní chování lidí se v koronavirové době změnilo. Došlo ke snížení frekvence nákupů, ke zvýšení jejich objemů a naopak ke snížení počtu lidí, kteří do prodejny zamíří. Upřímně, celá kritika letáků jde od jediného člověka, kterému se příliš nedaří a který se teď snaží zneužít koronakrizi k prosazování jedné z těch nesmyslných regulací, proti kterým bojuji.

Druhou věcí je, že si neumím představit, jak parametry této letákové regulace nastavit. Zrušit slevy na potraviny? Skvělé. V době, kdy se řada lidí dostává do ekonomických problémů, je naprostý nesmysl zvýšit cenu základního zboží – potravin. K tomu ještě přidejme kvóty na potraviny a udělejme z naší republiky pokusné hladové údolí…

Vždycky jste zmiňoval, že jste fanda moderních technologií. Které by teď nejvíce pomohly stabilizovat stav na maloobchodním trhu?

Začnu zeširoka – elektronizace státní správy. Abychom se zbavili papírů, snížili míru byrokracie a byli mnohem lépe připraveni na krize podobného rozsahu. Přece se nám nemůže stát, že začneme vyvíjet rezervační systém na očkování pár dnů před jeho spuštěním, dát ho na nesmyslnou doménu a k tomu se zapomenout domluvit s mobilními operátory o propustnosti systému k posílání SMS. A jak to souvisí s obchodem? Kdybychom tento a stovky dalších procesů zvládli lépe, dokázali bychom se mnohem rychleji dostat z krize a nechali obchod volně dýchat. Budu se opakovat, ale jsme kreativním a technologie milujícím národem. Naši podnikatelé nepotřebují pomoc při nacházení inovací, oni potřebují prostor k fungování. Takže znovu vzkazuji státu: Nechte to na nás. Bude to rychlejší, bezpečnější, levnější a účinnější než to, co zkoušíte vymýšlet vy.

A snad ještě poslední otázka. Co vám dělá v posledním roce radost, profesně i lidsky?

Největší radost mám ze solidarity lidí mezi sebou. I když se to nezdá, tak i nadále patříme v této oblasti k těm nejlepším v Evropě. Na podzim jsme se jen zmínili, že jsou sklady potravinových bank prázdné a Sbírka potravin se i přes skutečně náročné podmínky rázem stala nejúspěšnější v historii. Díky lidem i díky řetězcům. A podobných příběhů pomoci a spolupráce mám desítky, velkých i malých.

Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz

Rozhovor najdete i v časopisu Zboží&Prodej 3/2021.