Stanou se české výrobky drahým luxusem pro vyvolené a je dlouhodobým záměrem nahradit tuzemskou produkci zahraniční? Politici by se podle Jana Doležala, prezidenta Agrární komory ČR, měli rozhodnout, co je jejich dlouhodobým záměrem.

Jak byste za zemědělce zhodnotil letošní rok 2023?

Zemědělství v Česku nabralo bohužel špatný směr už před mnoha lety a ten letošní rok i přes loňský záblesk a naději, že bude možná lépe, není výjimkou. Ceny obilovin a olejnin, které jsou obvykle hlavními tahouny ekonomiky řady podniků, se propadly na úroveň 90. let minulého století kvůli tlaku dovozu levné pšenice z Ukrajiny. Nadále klesá výměra ovocných sadů a ploch se zeleninou, pro jejichž pěstování jsou v Česku ideální podmínky. Podle stávajících signálů lze rovněž bohužel očekávat pokračování útlumu chovů hospodářských zvířat, především prasat a drůbeže. U řady komodit tak silně začíná převažovat dovoz ze zahraničí nad domácí produkcí. Souběžně vláda klade pěstitelům a chovatelům stále další a další překážky, které jim brání v práci, až se situace postupně stává neudržitelnou a zhoršuje se jejich konkurenceschopnost v rámci Evropské unie.

Jaké překážky to konkrétně jsou?

Vláda nám vyhrožuje škrty v dotačních podporách, zvedá naše výrobní náklady zpřísňováním pravidel pro zemědělské hospodaření nad rámec Evropské unie a zároveň nám připisuje podíl na zdražování potravin pro obyvatele. Přitom ale politici neřeknou, zda je dlouhodobým záměrem, aby skutečně časem převážily potraviny z dovozu a z českých výrobků se stal drahý luxus jen pro vyvolené. Pokud ano, my se přizpůsobíme a budeme dělat něco jiného, třeba jen pečovat o krajinu. Ale je potřeba tohle zadání už konečně formulovat.

Nefunguje komunikace vůbec nebo je ještě debata takzvaně na stole?

Teď vítáme ochotu Ministerstva zemědělství ČR mluvit o změně Strategie pro vývoj zemědělství do roku 2030, která už je překonaná a nezohledňuje razantní změny a vývoj situace za poslední hektické roky. K jednotlivým kapitolám jsme ostatně přistoupili velmi iniciativně sami, prostřednictvím odborných svazů a komisí již zpracováváme jednotlivé komoditní oblasti tak, aby byla zachována nejen jejich existence, ale skutečná výroba a tuzemské zpracování.

Co zemědělce čeká v příštím roce?

Příští rok je pro zemědělce jedna velká neznámá. Čekají nás volby do Evropského parlamentu, jehož budoucí složení ovlivní zásadním způsobem budoucnost zemědělství v Evropě. Dalo by se říci, že rozhodování na tak široké a různorodé platformě zaručí všeobecně přijatelná pravidla pro všechny, ale v poslední době jsme bohužel čím dál častěji svědky toho, jak evropští i domácí politici vycházejí vstříc požadavkům environmentálních aktivistů.

Šetrnost k přírodě ale přece není špatným krokem.

Určitě se nestavíme a priori proti vyšší šetrnosti k přírodě, ale nároky na zemědělce jsou stále vyšší a náš názor je, že ono „zelenání“ Evropy musí probíhat postupně. A pravidla musí být nastavena racionálně s ohledem na udržitelnost zemědělského hospodaření a produkci kvalitních potravin. Současně se zemědělci budou muset vypořádat s novými pravidly Společné zemědělské politiky Evropské unie, s nimiž se potýkají již od letošního roku, a škrty v dotačních podporách. K tomu připočtěme ještě velkou nejistotu ohledně odbytu, která je daná výší nákladů, kolísáním výkupních cen a levnou konkurencí ze zahraničí, a příliš důvodů k optimismu naši zemědělci skutečně nemají.

Čím si vysvětlujete, že výrobky ze zahraničí jsou levnější? Je to dáno odlišnými dotačními tituly v jednotlivých zemích? Dalšími nerovnými podmínkami?

Potraviny nejsou venku levnější, naopak Česko patří v tomto ohledu k nejlevnějším v Evropské unii. Navíc výkupní ceny zemědělců se u většiny komodit pohybují pod evropským průměrem. Český zemědělec je plně konkurenceschopný vůči svým kolegům z jiných zemí Evropské unie. Respektive byl by. Problémem jsou ale nerovné podmínky v rámci evropského trhu, které ztěžují našim chovatelům a pěstitelům zajištění odbytu pro jejich produkci. Mám na mysli především nespravedlivé rozdělení zemědělských dotací, kdy Čech je podporován v mnohem menší míře než například Polák. Přitom právě z Polska k nám proudí levná a předotovaná produkce jablek a dalších druhů ovoce či zeleniny, vajec nebo drůbežího masa. Nechávají si ji do Česka dovážet zahraniční obchodní řetězce, které mají obrovskou tržní sílu. Osm největších zahraničních obchodníků, kteří ovládají kolem 90 procent tuzemského maloobchodního trhu, stojí proti 30 tisícům zemědělců. To je další faktor, který pokřivuje domácí trh a vytváří na něm nespravedlivé podmínky na ose zemědělec–potravinář–obchodník. Roli hrají také podmínky hospodaření, které mají čeští zemědělci mnohdy složitější než v jiných zemích, jako je chystané zvýšení úrovně zdanění zemědělské půdy či změny pravidel pro krátkodobé pracovní úvazky vyplývající z novely zákoníku práce. Svůj podíl na cenách potravin mají samozřejmě i odlišné sazby DPH.

A nějaký optimistický závěr do dalšího roku byste přece jen našel?

Když použiju nadsázku, tak naděje přece umírá poslední. Navíc pokud jsou zemědělci v něčem skutečně dobří, je to schopnost přizpůsobit se, a to nejen výkyvům počasí. Kdyby tomu tak nebylo, už dávno by u nás nebyli žádní pěstitelé ani chovatelé hospodářských zvířat. Já mohu slíbit, že boj za budoucnost českého zemědělství rozhodně nevzdám a budu dál přesvědčovat politiky, že má smysl a patří mezi strategické obory. Rád bych proto popřál nejen zemědělcům, ale celé společnosti pohodové a klidné svátky vánoční a vše nejlepší do celého roku 2024.

Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz

Rozhovor najdete i v časopisu Zboží&Prodej 12/2023.