Podle prezidenta Agrární komory ČR Jana Doležala mají zemědělci za sebou náročný rok, ve kterém se potýkali s rozmary počasí i legislativou Evropské unie. Jaký bude ten příští?

Jaký byl rok 2024 z pohledu zemědělců? A jak hodnotíte letošní úrodu?

Byl náročný, plný nepředvídatelných událostí, ať už to byly jarní mrazy nebo velké sucho v létě. Hektarové výnosy negativně ovlivnili i škůdci napříč celou republikou. Změna klimatu s sebou bohužel nese tyto nepříjemnosti, které ještě více zvyšují rizikovost zemědělského podnikání. Když se na rok 2024 podíváme optikou úrody, tak nebyla dobrá. Měli jsme nejhorší sklizeň řepky za posledních 21 let, u obilovin to byla nejhorší sklizeň za posledních 12 let. Stojí za tím i pokles osevních ploch, zemědělci se rozhodli pěstovat jiné plodiny, vidíme například mírný nárůst osevních ploch u máku nebo u cukrové řepy.

Jak se na takové nepředvídatelné události spojené i se změnou klimatu můžete připravit?

Něco lze řešit v rámci ochrany rostlin, ale kvůli stále se zpřísňujícím požadavkům na zemědělce je i toto složité. Některé přípravky, respektive jejich aplikace je zakázána, třeba u přípravků na hraboše. Takže se pak zemědělci dívají na likvidaci úrody a nemohou s tím mnoho dělat. Pak je tu možnost zemědělského pojištění, které se ale stále navyšuje, protože rizik přibývá. A jsou rizika, která jsou nepojistitelná. Některé pojišťovny nabízejí například pojištění proti mrazům, ale netýká se to všech plodin, třeba některých typů ovoce, kde byly po letošních jarních mrazech škody katastrofální. Nově vzniká třeba i základní pojištění proti suchu, ale zatím jsou ta pravidla nastavena tak, že se reálně nepotkává s praxí, proto není běžně využíváno. Dobrá zpráva je, že Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond má vyšší rozpočet, a rádi bychom, aby se procento podpory ještě navýšilo, protože v okolních státech, třeba v Polsku, je podpora výrazně vyšší.

Jak velkou část zemědělců postihly záplavy na severní Moravě?

Je to otázka několika obcí na Šumpersku a Jesenicku, kde byla v některých případech poškozena i ornice a zemědělci se z toho budou vzpamatovávat několik let. Zároveň to komplikuje přístup k dotačním titulům. My sice jednotnou žádost podáváme až v květnu 2025, ale deklarujeme tam plodiny, které jsme zakládali na podzim letošního roku. A to byl čas, kdy do postižených oblastí nebylo možné ani jet se zemědělskou technikou kvůli poničeným zemědělským komunikacím. Bude pro nás proto velmi důležité, aby zemědělci nebyli sankcionováni za to, že nesplnili to, co se od nich očekává v rámci dotačních podmínek, protože to jednoduše nebylo fyzicky možné. Poškozeny povodní byly i polní plodiny, tedy zelenina, cukrová řepa a částečně brambory, které byly připraveny ke sklizni.

Jakým způsobem se se škodami vyrovnáte?

Škody bude třeba řešit jak z krizové rezervy Evropské unie, tak z národních zdrojů. Ale třeba právě na krizové rezervy EU míří nejen požadavky od nás, ale také z dalších států unie, které byly postiženy, ať už je to Polsko nebo Rakousko, částečně Maďarsko i Německo. Peníze určitě nebudou stačit na to, aby se pokryly všechny škody. Počítám, že peníze z různých zdrojů by mohly být reálně k dispozici během poloviny příštího roku. Pro mnohé zemědělce ale bude velmi složité toto období překlenout. I proto teď hodně tlačíme na to, aby mohli zemědělci využívat nějaké typy provozních úvěrů například s dotací úroku, aby mohli alespoň založit úrodu na příští rok. Ty procesy běží bohužel pomalu a zemědělci dál žijí v nejistotě.

Letošní rok provázely sektor zemědělství také protesty a stávky. Co přinesly?

Každá země má trochu jiné téma. Už na začátku roku protestovali němečtí zemědělci, kteří řešili především dotace na zelenou naftu, ale také neúměrnou byrokracii. Pro nás to byla zase otázka dovozů komodit z Ukrajiny, které nesplňují evropské standardy, to jsme vnímali jako nerovnou soutěž. Pak je také problematická otázka povinných úhorů, kde pravidla nastavená Evropskou unií v roce 2023 a 2024 šla proti tomu, co běžná zemědělská praxe potřebuje. To se povedlo změnit. Protesty na národních úrovních ale určitě nemají takovou váhu, aby mohly pomoci řešit systémové problémy. Největší efekt tedy měly společné akce, kdy se zemědělci a zemědělské organizace napříč Evropou jednotně spojili. Nemám rád, když se to téma zbytečně politizuje a reálné problémy, které sektor zemědělství má, se přehlížejí. Tohle opravdu není boj mezi Babišem a Fialou.

Co vám teď dělá největší radost? Kde se daří?

Relativně dobrá je ke konci roku cena mléka, takže podnikům, které chovají dojený skot, se lépe daří. A může jim to částečně kompenzovat propad v rostlinné výrobě, který byl letos opravdu značný. Právě rostlinná výroba, ať už je to pšenice a další obiloviny nebo řepka, se vždy prodávaly za relativně dobrou cenu a zaručovaly zemědělským podnikům určitou jistotu, že je právě tyhle plodiny drží nad vodou. To bohužel kvůli neférovým dovozům z Ukrajiny padlo.

A co vám dělá největší starosti?

Další vlna omezení, která se chystá na zemědělce, třeba i chovatele dojného skotu. V rámci společné zemědělské politiky se také chystá povinnost chránit 65 procent půdy preventivně proti erozi. Máme fungující systém, který půdu chrání, preventivní režim kritizujeme. Protože pro zemědělce to znamená, že i na půdách, kde nikdy nebyla skutečná erozní událost, bude třeba využívat technologie pásového setí některých plodin, které se mohou dělat jen s velmi moderní a pokročilou agrotechnikou, která je samozřejmě velmi drahá. A to nás trochu děsí.

Debata s ministrem zemědělství nepomáhá?

Ministr zemědělství to vnímá hlavně ze svého pohledu politika, který potřebuje doručit ochranu zemědělské půdy. Musíte se ale dívat také na reálnou praxi. Pokud na nějaké půdě nikdy žádná erozní událost nebyla, nedává za nás preventivně smysl zemědělce zatěžovat dalšími byrokratickými nařízeními. V mnoha případech to může být i kontraproduktivní. Snažíme se tedy hledat řešení, která budou dávat větší smysl, to je třeba návrh, aby se povinnost půdoochranných technologií vztahovala jen na takzvaně silně ohrožené plochy s největším rizikem a pro zbytek byla doporučená. Jde o zhruba 60 tisíc hektarů v ČR, oproti 1,2 milionu hektarů s různou mírou ohrožení. Pokud se objeví erozní událost, pojďme zemědělce sankcionovat, ale pokud tam nikdy žádná erozní událost nebyla a je nepravděpodobné, že bude, pojďme zemědělce nechat, ať si to rozhodnou sami.

Počasí se příliš predikovat nedá, co hlavně očekáváte od roku 2025? Jaké události ho ovlivní?

Bude se vyjednávat asociační dohoda Evropské unie s Ukrajinou, která by měla platit od června roku 2025 a má nahradit dosavadní systém liberalizace obchodu. Musíme se podívat na to, jaký vliv to bude mít na zemědělce v rámci střední a východní Evropy. Zatím nás to staví do nevýhodné pozice, protože my musíme dodržovat standardy produkce a jsme zatíženi celou řadou povinností, třeba namátkou ty eroze nebo úhory, které Ukrajina vůbec neřeší. Další otázkou je dohoda volného obchodu EU s Mercosur, tedy s blokem zemí Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay. Evropské automobilky mají podle této dohody snáze, částečně bezcelně, vyvážet auta do Jižní Ameriky a za to tyto země nabízejí Evropě zemědělskou produkci, tedy hovězí, vepřové, drůbeží nebo mléko. Opět nás to staví do velmi nevýhodné pozice, protože tlak, který je na nás v Evropě kladen ohledně dodržování co nejvyšších standardů, včetně welfare zvířat, v Jižní Americe nikdo neřeší.

Co očekáváte od nové Evropské komise?

Nová Evropská komise je určitým příslibem, že se některé věci začnou dělat jinak. Předchozí léta byla hodně ovlivněna aktivitami Franse Timmermanse, duchovního otce Green Dealu. Ten velmi tlačil na to, aby byly všechny evropské politiky kompatibilní s Green Dealem, strašil nás například emisními povolenkami na chov skotu a podobně. Řada věcí je rozpracovaná a uvidíme, jak si s nimi nové složení komise poradí. Je příslib, že v prvních 100 dnech mandátu nové komise, která startuje v lednu, bude předložená vize zemědělství EU. Předcházelo jí sedm měsíců intenzivního dialogu různých organizací, včetně nevládních, jak by mělo vypadat zemědělství v EU. A v závěrech strategického dialogu jsou i věci typu, že bychom měli motivovat spotřebitele, aby pili méně mléka, jedli méně masa a abychom snižovali stavy hospodářských zvířat. Pro nás to není dobrá zpráva, protože my v České republice už nemáme moc co snižovat. Za posledních 20 let jsme kvůli tlaku na trhu snižovali poměrně výrazně, ze zhruba půl milionu dojnic máme 350 tisíc, ze třech milionu prasat jen 1,3 milionu kusů. Taková rozhodnutí mají dopad do jiných oblastí, třeba úrodnosti půdy, kde bude chybět obsah organické hmoty. Tohle budeme bedlivě sledovat. A také se chystá nový rozpočet EU, který se bude týkat i společné zemědělské politiky. Řada věcí se určitě dělá s dobrou vírou, ale občas jsou ty návrhy od stolu na papíře prostě nereálné v praxi. Zapomíná se na to, že zemědělství je stále oblast podnikání, která by měla generovat alespoň nějaký zisk a že když tohle podnikání svážeme milionem pravidel a nařízení, tak nelze čekat, že budou zemědělci konkurenceschopní oproti zbytku světa, které tohle omezení nemá.

Co by nejvíce pomohlo oživit zemědělství v EU? Jaká je vaše vize?

Souhlasím s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, který nedávno řekl, že Evropa potřebuje studenou sprchu deregulací. Zemědělci jsou svázáni množstvím pravidel a termínů, které mají plnit, a vlastně už se v tom téměř nevyznají ani ti, kteří to mají kontrolovat. Soustředit bychom se měli hlavně na výsledek. Dívejme se na to, jak zemědělec na půdě hospodaří a pokud je to v pořádku, nemusíme mu říkat, že má v sobotu vláčet a v neděli sít. On to ví, je to jeho práce, má odbornou expertízu a podle dané situace se rozhodne, co a jak bude dělat. Máme funkční systém, ať už jde o agrochemické zkoušení půd nebo kontroly produkce, například mléka. Není třeba dávat zemědělcům tisíce požadavků, které jsou často kontraproduktivní. Celý trh by si zasloužil výraznou deregulaci zeštíhlení státního aparátu, abychom tu za chvíli neměli na jednoho zemědělce deset úředníků, kteří kontrolují, jestli svou práci dělá správně. Začít bychom měli na evropské úrovni, abychom pak nemuseli vymýšlet ještě něco lepšího a přísnějšího u nás, protože na to jsme bohužel v České republice specialisté.

Je k tomu vůbec politická vůle?

V tomto optimista nejsem. Téměř polovina našich europoslanců je takzvaně za zdí. To je ten legendární sanitární kordon a prohlášení, že s extrémními stranami nikdo jednat nechce. Nejsem si jistý, zda je tohle demokratický přístup. Uvidíme také, jak situaci ovlivní volby v USA. Protože zatím to vypadá, že Evropa zůstane ve svých zelených ambicích, týkajících se ochrany klimatu, sama. A když se zbytek světa nepřidá, nemá šanci sama nic změnit. Všichni vnímáme klimatickou změnu, ovlivňují nás výkyvy počasí, zemědělci to pociťují nejvíce. Ve vyrovnávání se s klimatickými změnami ale nesmíme ztrácet konkurenceschopnost a brzdit ekonomický růst, to také není cesta.

Jakou šanci máte vy jako Agrární komora ČR ovlivnit legislativní návrhy EU?
Jsme součástí největší nevládní evropské organizace Copa Cogeca, která má dvě větve: Copa zastupuje hlavně farmáře a zemědělce, Cogeca zase sdružení, jako jsou různá zemědělská a odbytová družstva. Jde o nejstarší a největší organizaci, která má v Evropě určitě vliv. Od konce září jsem jejím viceprezidentem a snažíme se do evropského prostoru vnášet témata, která nás pálí. Zároveň jsme ale trochu na černé listině, protože říkáme věci, které ne všichni chtějí slyšet. Třeba to, že zemědělci by stále měli být podnikatelé, měli by si na sebe vydělat. A jsou organizace, které říkají, že je zemědělské podnikání nezajímá, protože musíme zachránit planetu. Polarizace v Evropě je obrovská a roste, v Bruselu jsou tyto diskuse hodně vyhrocené.

Co generační obměna?

Neprožíváme zrovna šťastné období, je celá řada bariér, které vstupu do zemědělství brání. Cena půdy roste stejně jako administrativní zátěž a ani prestiž oboru není nejlepší. Zisk celého zemědělského sektoru loni klesl o 58 procent, takže noví podnikatelé se do něj nehrnou.

A nějaký pozitivní závěr?

Máme tipy na zlepšení, pracujeme už se školní mládeží a snažíme se jim přiblížit zemědělství jako smysluplný obor, bez kterého by společnost nefungovala. Je důležité, aby děti věděly, jak jejich jídlo vzniká a co všechno se děje, než potraviny doputují do regálu obchodů. Bavíme se o tom, proč je důležitá konzumace lokálních potravin, jaký vliv má sezonnost, jak je to celé propojené s krajinou a proč je nesmysl, aby se potraviny, které umíme vypěstovat a vyrobit u nás, dovážely přes půl světa. Bez zemědělců se lidé ráno nenasnídají, v poledne nenaobědvají a večer nenavečeří. Není to lehká práce, ale je to práce, která dává smysl. To nám dává naději, protože právě smysluplnost práce je pro dnešní mladou generaci důležitá.

Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz

Rozhovor najdete i v časopisu Zboží&Prodej 12/2024.