Letos je to 20 let, kdy se na tuzemském trhu objevila Regionální značka. „Tehdy za tím ještě nebyla dnešní asociace, první tři značky vznikly díky projektu, který realizovalo Regionální environmentální centrum ČR. Asociace vznikla až v roce 2008, tehdy už bylo značek devět,“ přibližuje detaily Kateřina Čadilová, předsedkyně Asociace regionálních značek a také její národní koordinátorka.
O certifikaci regionální značky je podle Kateřiny Čadilové dlouhodobě velký zájem. U spotřebitelů vede v regionálních potravinách pečivo, mléčné výrobky, maso a uzeniny a samozřejmě pivo z minipivovarů.
Jak se během uplynulých 20 let proměnil přístup zákazníků k regionálním potravinám a značkám?
Regionální značky už pamatují leccos. Zažili jsme tedy i několik cyklů ekonomického vzestupu a propadu, což se na ochotě utrácet vždy nějak projevilo. U potravin je trend zvýšeného zájmu o kvalitu naštěstí více méně setrvalý, v některých případech tomu dokonce pomohla pandemie. Tehdy lidé začali aktivněji vyhledávat malé producenty v okolí, jednak ze solidarity, a také v důsledku cenových výkyvů v obchodní síti. Horší je to u řemeslných produktů, minimálně z tradičních jarmarků máme zprávy, že návštěvníci nákupy více zvažují.
Co je hlavním cílem regionálního značení?
Hlavním cílem je zviditelnit jednotlivé regiony a upozornit na zajímavé produkty, které zde vznikají. Do systému regionálních značek se od roku 2005 zapojilo už 31 regionů, které užívají celkem 32 značek, jsou to například Krkonoše, Šumava, Beskydy, Moravský kras, Orlické hory, Moravské Kravařsko, ale i Kraj blanických rytířů nebo Třeboňsko. V každém z těchto regionů vznikla regionální značka pro výrobky, která zaručuje vedle jejich kvality a šetrnosti k přírodě především jejich původ a vazbu na určité výjimečné území. Systém regionálního značení výrobků a služeb je koordinován na národní úrovni Asociací regionálních značek.
Pojďme se podívat detailněji na regionální potraviny. Jaké kategorie produktů nejčastěji získávají vaši certifikaci? O které je největší zájem mezi spotřebiteli?
Přesná čísla nemám, ale jsou určitě rozdíly mezi jednotlivými regiony. Odhaduji, že tu máme celkem vyrovnaně zastoupené základní potraviny v podobě pečiva, mléčných výrobků, masa a uzenin i nejrůznějších „zavařených“ produktů, to znamená zpracovaného ovoce i zeleniny. V nápojích, nepřekvapivě, vedou piva z minipivovarů. Zájem u spotřebitelů určitě po zásluze sklízí sýry, ideálně ty v bio kvalitě. Věřím, že svého zákazníka si najde každý poctivě vyrobený produkt.
Hlavní motivací získat ocenění je získání konkurenční výhody, ať už ve vztahu k zákazníkům, tak i jako vstupenka na prestižní prodejní akce typu trhy a jarmarky, nebo jako vstupenka do kamenných obchodů i velkých řetězců. Jednáte jako asociace například s obchodníky, respektive řetězci a nabízíte jim oceněné výrobky?
Iniciativa je zatím spíš na straně obchodníků. Z trhu máme zpětnou vazbu, že regionální značka má svůj význam. Nicméně přímá spolupráce s velkými řetězci je pro nás trochu na hraně našeho základního poslání, kterým je pomoc udržitelnému rozvoji regionů. Logičtější by z tohoto pohledu byla spolupráce s místními obchody nebo spotřebními družstvy.
I obchodníci mají zájem o regionální výrobky, protože je spotřebitelé žádají, a často nevědí, kam přesně se obrátit. Mohou na vás? Jak konkrétně jim pomůžete?
Poptávku určitě zprostředkujeme. Limitním faktorem ale bývá kapacita. Držiteli našich značek jsou většinou opravdu malé rodinné firmy a farmy, které nemohou ani v případě zájmu násobně navýšit produkci, nebo ji mají, z podstaty produktu, pouze sezonní. Ale právě sezonnost je myslím téma, které se díky osvětě mezi spotřebiteli stává z hendikepu žádanou předností.
Na jak dlouho firmy ocenění získají? Lze prodloužit? A kolik firem o recertifikaci opakovaně žádá?
Certifikujeme poprvé na dva roky, poté se prodlužuje na tři. O prodloužení žádá většina, v průměru 80 procent držitelů značek.
Spolupracujete například se Státním zemědělským intervenčním fondem (SZIF), který uděluje potravinám a nápojům ocenění Regionální potravina?
Ač se jmenujeme podobně, a veřejnost si nás celkem pochopitelné často zaměňuje, Regionální potravina funguje na zcela jiném principu než regionální značky. Regionální potravina je soutěž s detailními kritérii pro jednotlivé kategorie potravin, která má své každoroční vítěze. Regionální značky jsou naproti tomu potvrzením, že daný výrobek prošel certifikací, a nikdo nehodnotí, který je nejlepší. Naopak, jsme rádi za každý další, který naše portfolio rozšíří. Další rozdíl je ve způsobu financování. Značky jsou primárně financované z vybraných poplatků, které jsou ale symbolické, takže je jednotliví koordinátoři doplňují z dalších zdrojů, zejména z projektů. V důsledku toho se Regionální potravině nemůžeme rovnat, ani co do pobídek pro držitele, ani propagací. Ale zase jsme pyšní na to, že jednotlivé značky budují komunitu podnikatelů hrdých na region, v němž působí. Snad je to i základ udržitelné budoucnosti bez dotačního financování. Ale abych se vrátila k otázce. Přímá spolupráce s Regionální potravinou se vylučuje rozdíly mezi oběma systémy. Na druhou stranu, často se potkáváme v osobách nositelů, protože mnoho držitelů regionální značky má i Regionální potravinu pro některé své výrobky. Takže jakýsi potenciál synergie vzájemné propagace tu vlastně je. A co se týká Ministerstva zemědělství, musím zmínit dlouholetou spolupráci s Celostátní sítí pro venkov, která podporuje i naše propagační aktivity, například akci Porta Aperta, která formou dne otevřených dveří představuje zajímavé výrobce po celé republice. Koná se vždy v září, letos už popáté.
Spustili jste projekt, který cílí na edukaci mladé generace. Oslovujete školy, aby v rámci týmové práce nechaly děti z druhého stupně a středních škol navrhnout regionální produkty vhodné k certifikaci. Jak konkrétně tento projekt probíhá, kdo dětem problematiku vysvětluje a jaké máte výsledky?
Projekt v současné době vrcholí. Po konzultaci s pedagogy jsme ale přistoupili k úpravě původního zadání. Nakonec jsme oslovili formou pracovních listů mladší děti, převážně už z pátých tříd. Dostaly možnost seznámit se s podstatou regionálních produktů, dozvěděly se, co je potřeba k zahájení podnikání a mohly si skutečně vymyslet vlastní produkt, který by odpovídal kritériím naší certifikace. Vzhledem k regionálnímu zaměření projektu jsme oslovovali školy blízké polské hranici. Zapojilo se jich nakonec osm a ohlasy byly pozitivní. Děti to bavilo, i učitelé kvitovali kladně, že dostali nový a komplexní pohled na problematiku, která se takhle ve školách neřeší. My to bereme jako pilot, na kterém by bylo skvělé dále pracovat. Zapojené školy navíc mají nabídku další spolupráce, i přímo s certifikovanými producenty.
Co by vám osobně jako Asociaci nejvíce pomohlo v další propagaci regionálních výrobků a potravin?
Když pominu televizní reklamu a billboardy u dálnice, které nám vzhledem k našim rozpočtům nehrozí, tak je to určitě spolupráce s organizacemi a institucemi, které mají podobný cíl, a sice podporu kvalitního místního podnikání, nebo třeba i zdravou výživu a odpovědnou péči o krajinu. Víme, že nezměníme makroekonomické ukazatele, ale můžeme změnit kvalitu života jednotlivců. Jako hezký příklad se dá použít třeba užívání lokálních potravin ve veřejném stravování, zejména ve školách. To je teď velké téma, které konečně uchopilo také Ministerstvo zemědělství i Ministerstvo pro místní rozvoj. Legislativní změny, na kterých pracují, jsou nicméně během na hodně dlouhou trať, na které se může leccos zaseknout. Praktické příklady ale ukazují, že kde je vůle, najde se cesta. A to i teď, jenom to chce zájem, a někdy i odvahu, všech zapojených aktérů, zřizovatelů škol, vedoucích školních jídelen i regionálních dodavatelů, jejichž síť bychom společně s koordinátory v regionech rádi vybudovali.
