České maso je proti zahraničnímu v řadě případů dražší. Důvody jsou přitom podle Jana Katiny, výkonného ředitele Českého svazu zpracovatelů masa, nasnadě. Tuzemští chovatelé a provozovatelé jatek nemají na evropském trhu příliš dobrou pozici.
Česká republika je soběstačná v hovězím mase, ale ve vepřovém a drůbežím nikoli, a proto se domácí spotřeba zčásti vykrývá masem z dovozu. Tuzemská soběstačnost začala klesat po vstupu do EU, kdy na českém trhu začaly nabízet maso ve významnějších objemech i zahraniční firmy, které ho sem dostaly za velmi konkurenční cenu. „Výrobci i prodejci toho začali využívat, protože v momentě, kdy část trhu nakupovala levnější maso, a mohla tím pádem nabídnout levnější uzeninu, tak ten, kdo s ní v plošném trhu soupeřil v ceně, a ne jiných atributech, jako třeba v kvalitě, či neměl svůj malý omezený trh, musel se tomu přizpůsobit, protože jinak byl pro trh příliš drahý,“ shrnuje Jan Katina.
Hrají tedy prim jen velcí hráči?
To platilo hlavně v minulosti, kdy sem ze zahraničí vozily jak výsekové, tak výrobní maso převážně velké obchodní firmy, které se zaměřovaly na dodávky velkým tuzemským odběratelům, jako jsou významné zpracovatelské firmy nebo obchodní řetězce. V posledních letech se k těmto velkoobjemovým dodávkám přidal další trend, kdy dodavatelé masa z ostatních evropských států úspěšně oslovují i menší odběratele až na úrovni jednotlivých uzenářství. Obchod s masem prostřednictvím těchto menších distribučních kanálů probíhá buď přímo, anebo přes zprostředkovatele, a daří se mu zejména v období převisu nabídky nad poptávkou na evropském trhu.
Konkurence je v mase evidentně ostrá. Začátkem loňska například místní zemědělci varovali před dovozem masa za dumpingové ceny.
Efekt takzvaných dumpingových cen vzniká hlavně proto, že v některých částech Evropy je masa přebytek, produkuje se ho výrazně víc, než jsou v daných státech schopni sami spotřebovat, což se týká hlavně Německa, Španělska či Polska. I přesto, že EU jako celek dlouhodobě vykazuje velmi dobré výsledky ve vývozu vepřového masa do třetích zemí, stále to neřeší uvedený přetlak. A protože maso je komodita s krátkou údržností, nelze je dlouho skladovat ani zamrazit, protože se tím cenově znehodnotí, tak se ho producenti snaží rychle zbavit za nejvýhodnější cenu, kterou jim kdo v dané situaci akceptuje. Často se setkáváme s tvrzením o skrytých subvencích chovu prasat a drůbeže v zahraničí. Ale to je obtížně prokazatelná věc, protože taková podpora těchto sektorů je podle unijních pravidel nezákonná a žádný stát by se jí jistě nechlubil. Vše tak zůstává na úrovni nepotvrzených spekulací. Každopádně důvodů, proč je maso ze zahraničí občas tak levné, je celá řada, a dohromady tvoří pestrobarevně promíchaný koktejl vlivů.
Například?
Třeba významná část chovatelů prasat u nás nehospodaří na vlastní půdě, což znamená, že není schopna si vyprodukovat plodiny na krmení zvířat, kdežto situace v jiných částech Evropy je jiná – tamní chovatelé ve větší míře hospodaří na své půdě, vyrobí si vlastní krmivo, čímž si zlevní vstupy, a zároveň, a to je velmi důležité, dostanou na tuto půdu ještě dotace vyplácené na hektar obhospodařované půdy. Díky tomu pak mohou dodávat na trhmaso za výrazně lepší cenu, než je tomu u nás. Dalším faktorem je to, že němečtí či španělští výrobci dokážou na svých trzích prodat prémiové části vepřového za vyšší ceny než u nás. Dostanou se tak do pozitivní obchodní bilance, kdy si mohou dovolit jít s cenou zbylých částí masa, které se běžně zpracovává do masných výrobků, dolů.
A další věcí jsou obrovské porážkové a bourárenské kapacity v Německu a v některých dalších státech západní Evropy, které jsou schopny na jednom místě porazit a rozbourat třeba 20 tisíc prasat denně, čímž realizují úspory z rozsahu, a také mohou ve velkých objemech obchodovat i s asijskými zákazníky, zatímco u nás je největší porážka schopna porazit za den nejvýše 1500 kusů. Obecně tak čeští chovatelé a provozovatelé jatek nemají na evropském trhu dobrou pozici. Nemají půdu, nejsou příjemcem dotací, nedokážou si vyrobit svá vlastní krmiva, a tím si zlevnit vstupy a výrobní náklady. Mají dosah prakticky jen na lokální trh, kde jim citelně konkurují zahraniční dodavatelé.
Andrea Votrubová, andrea.votrubova@atoz.cz
Více informací k tématu najdete v časopisu ZaPmag 9/2016.
