Před pár dny si mi jedna známá postěžovala, že ji prodavačka v prodejně nutila půl hodiny před zavírací dobou přeskakovat z rohožky na kobereček, aby jí neušpinila umytou podlahu, když si vzpomene nakupovat tak pozdě. Řada obchodníků si teď jistě povzdechne, že je to sice hrozné, ale co mají dělat, když nejsou lidi? Vždyť oni se svým zaměstnancům bojí vůbec něco říct, aby neutekli jinam, kde víc platí.
Pokud se ovšem bavíme o řešení, obvykle slyším „Počkáme, až bude krize“. Bohužel, obchodník, jehož prodavačky vyhazují zákazníky z prodejny, se toho nemusí dočkat. A jiní jen tak tak. Podnikatel by se ovšem neměl spoléhat na to, že někdo to zařídí nebo se něco stane. Proto je podnikatelem a ne zaměstnancem. Nedrží-li své podnikání pevně v rukou, nebo je dokonce vůbec závislý jen na vnějších okolnostech, má vůbec cenu, aby se takto zbytečně trápil?
Pronajali byste si pro prodejnu opuštěné skladiště na periferii, protože to vyjde levně a o dobrá místa je nouze? Určitě ne, protože takový přístup by byl odsouzen k nezdaru. Když ovšem podnikatel přijme zaměstnance jen proto, aby v prodejně někdo byl, určitě to není dobrým předpokladem pro obchodní úspěch, dokonce ani pro přežití prodejny ne.
Všeobecně se věří, že pokud se týče zaměstnání, lidem jde jen o peníze. Na první pohled to vypadá logicky, proč jinak by například řetězce zvyšovaly mzdy, když je nedostatek pracovníků? Jenže na druhé straně jsou zaměstnanci ve velkých firmách nejméně spokojení, třebaže vydělávají víc. To proto, že ne zrovna příjemnou atmosféru, která tam bývá, snášejí jen kvůli těm penězům.
Hodně lidí by ovšem oželelo trochu peněz, kdyby naopak dostali to druhé – tedy pracoviště, kde vládnou dobré vztahy a kde si jich váží. Podle průzkumů z letošního roku nejsou například hlavním důvodem změny zaměstnavatele mzdy, ale špatné vztahy. Lidé obecně nemají příliš rádi změny a pokud není vážný důvod, raději zůstanou tam, kde jsou.
Mnozí majitelé prodejen ovšem vidí všechno ve světle peněz. Nemohou prodavačkám zaplatit tolik, kolik konkurence, takže po nich na druhé straně raději zase nic nechtějí. A protože vidí, že to jejich obchodu nijak neprospívá, v prodejně roste dusno. Mluvil jsem s některými obchodníky, kteří se před takovou atmosférou schovávali do kanceláře a pak se divili, že se k nim zaměstnanci chovali ještě hůř.
Tradiční obchodníci by se měli nejen k zákazníkům, ale i k zaměstnancům chovat jinak než velké řetězce. Ty tvrdí, že profesionální přístup znamená sice nablýskané, ale odlidštěné prostředí, a stejně tak to platí i pro chování k prodavačkám. Menší podnikatelé by naopak měli sázet na rodinné prostředí, a to i ve vztahu k zaměstnancům. To je zase váš profesionální přístup. Možná to zní jako klišé, ale v tradiční prodejně je potřeba být jako jedna rodina.
A protože rodina obvykle táhne za jeden provaz, je v takovém prostředí jistě snazší dosáhnout toho, že se prodavačky budou chovat k zákazníkům lépe a pochopí, že je to i v jejich zájmu. Hlavně prosím neříkejte, že to může být až… Začněte takové prostředí vytvářet hned, bez čekání na lepší prodavače, lepší situaci a lepší přístup státu. Budujte si svoji pracovní rodinu a brzy jistě uvidíte první pozitivní výsledky.
