Pekařství rodiny Frydrychových v Říčanech u Prahy má za sebou rodinnou tradici dlouhou desítky let, peče se tu už od roku 1935. Pokud bychom šli ještě hlouběji, našli bychom mezi předky také ty, co sedlačili, a pekařině se věnoval už pradědeček současného majitele pekárny v nedaleké obci Březí. Lásku k řemeslu se daří předávat z generace na generaci.

Do rodinné tradice zasáhly války i společenské převraty, láska k řemeslu ale zůstala, a tak se rodina Frydrychových dál věnovala pekařině i po znárodnění firmy v roce 1953. Otec současného majitele Antonín Frydrych se i přes znárodnění rodinného majetku vyučil pekařem a pekařině se profesně věnoval celý svůj život ve státních národních podnicích. Jako kdyby tušil, že zase přijde ten správný čas. A dočkal se. Po revoluci získal majetek zpět v restituci a okamžitě se pustil do obnovení rodinné tradice. V roce 1991 vznikla firma Pekařství A. Frydrych.

Žezlo rodinné tradice převzal naplno v roce 2002 současný majitel David Frydrych, který lásce k řemeslu vede i svou dceru Anetu. Ta v současné době dokončuje studia technologie potravin na Vysoké škole chemicko-technologické a zdá se, že ani ji nemine pekařská tradice, která se v rodině zkrátka dědí. „Mám k tomu vztah, přece jen jsem mezi pekaři vyrůstala a prostředí vás formuje od malička,“ vysvětluje křehká žena, která jednou usedne na pomyslný pekařský trůn v rodinné firmě. Její otec může být pyšný – ať už se o generaci mileniálů říká leccos, Aneta je pracovitá, akční, přemýšlivá, sbírá zkušenosti z praxe a podobně popisuje i své kolegy ze studií. Snad to tedy s tou generací tak špatné nebude.

Akční rádius do padesáti kilometrů

Pečivo od Frydrychových potkáte v okruhu zhruba čtyřiceti až padesáti kilometrů od Říčan. Kromě svých dvou prodejen zásobují pekařství desítky malých obchodů, škol a školek. Je to tak trochu služba regionu. „Žádný velký výrobce by do malé školky, která potřebuje denně dva chleby a dvacet housek, nejezdil, my si ale vyjdeme vstříc,“ vysvětluje majitel. V nabídce nechybí běžné čerstvé pečivo, jako jsou rohlíky, housky a bagety, ale vyrábí se i jemné pečivo, které by majitel dál rád rozšířil. Celkově sortiment obsahuje asi dvacítku vyráběného pečiva. Voňavé nabídce jemného pečiva vévodí posvícenské koláče s různými náplněmi, oblíbené jsou ale i tradiční koblihy, makovky či švýcarky. Sortiment se příliš nemění, sezonně k němu přibývají velikonoční mazance a beránci, na Vánoce se peče více vánoček, ty jsou ale v nabídce celoročně. „Samozřejmě že si dnes zákazník může všechno koupit v supermarketu, včetně pečiva. Je rozpékané, ale není špatné. Je prostě jen jiné. Náš zákazník je ten, kdo oceňuje ruční práci, lidé přesně vědí, pro co k nám do obchodu chodí,“ je přesvědčen David Frydrych.

Z koloniálu je kavárna

V prodejně se prodává i další sortiment, především chléb z Vlachova Březí a Kutné Hory, pro jehož výrobu David Frydrych nemá v domě č. 619 prostor. Sortiment doplňují zákusky, chlebíčky či domácí knedlíky, které se vyrábějí rovněž v Říčanech. A patří sem i malé posezení, kde si mohou zákazníci dát čaj nebo kávu. Dříve se právě v těchto prostorách nacházel sklad, byla tu totiž prodejna koloniálu. „Měla slušný obrat, prodávali jsme široký sortiment od jogurtů po pivo,“ vzpomíná David Frydrych. S příchodem velkých řetězců ale pomalu přestalo dávat smysl koloniál provozovat. A tak vznikl nápad na malou kavárnu. A protože se v rodném domě našel ještě prostor, vzniklo tu také lahůdkářství, které nabízí bufet teplých i studených jídel a doplňkového prodeje. Další rozšíření už ale současný majitel neplánuje, rodinná firma má své limity. „Pracuje tu celá rodina, manželka dělá administrativu, moje osmdesátiletá maminka chodí večer zavírat pokladny a popovídat si s lidmi,“ komentuje David Frydrych rodinný zápřah. Kromě toho je tu na pětatřicet zaměstnanců, o které je třeba se starat. Přesto má ještě v plánu se pustit třeba do pojízdné prodejny: „To by se mi líbilo a rád bych to vyzkoušel, uvidím, jestli bude příležitost.“ Na nové nápady mu obvykle zbývá víkend. Rodinný byznys jede takřka nonstop, a tak jeho majitel trochu s nadsázkou říká, že v sobotu odpoledne a v neděli, kdy ztichne výroba a prodejny osiří, má konečně čas něco udělat.

Neodolatelné rohlíky „od Frydrycha“

Pekařství je v blízkém i širokém okolí vyhlášené především díky svým rohlíkům. David Frydrych tvrdí, že na nich je z hlediska surovin pramálo speciálního, jsou to prostě „jen“ rohlíky. To co jim ale dává punc dokonalé přitažlivosti, za niž jsou zákazníci ochotni utratit pár kroků (a korun) navíc, je ruční práce. „Děláme to zkrátka jinak. Tyhle rohlíky ve velkopekárně nevyrobíte. Ten výsledek tomu dává ruční práce a způsob výroby,“ je přesvědčen o tajemství úspěchu majitel. Rohlíky zkusil kdysi vyrobit v pekárně u svého kamaráda. „Dali jsme stejné suroviny, jen postup byl trochu jiný, každý máme jinou technologii,“ vypráví. Výsledek? Říčanské rohlíky to zkrátka nebyly. „Vyprodukujeme toho výrazně méně než velkopekárny, ale vím, že výsledek stojí za to,“ dodává majitel s tím, že i po těch letech ho tahle práce pořád baví. Láska k řemeslu se totiž formuje od dětství: „Když jste odmalička v pekárně a kšeftu, tak vám to prostě musí zůstat.“ O tom, jak bude vypadat budoucnost v pekařině, si netroufá spekulovat. On bude určitě pokračovat v tom, co jeho předci začali – bude zkrátka péct kvalitní pečivo.

Budoucnost je vypečená

Do budoucna by si přál mít všechny procesy nastavené tak, aby si nepřidělával starosti. Chce, aby firma zůstala rodinným podnikem s poctivou ruční prací. A zatímco na Černokostelecké č. 619 se pekařině stále daří, budoucí generace v podobě dcery Anety přemýšlí, co dál. Ve škole pracuje s využitím netradičních plodin, jako jsou například chia semínka, a tak si Aneta umí představit jejich využití v nových recepturách. „Obohatit sortiment o nějaké novinky není od věci, otázkou vždy je, jak je přijme zákazník. Jinak je přijímá ten z velkého města a jinak na vesnici,“ přemýšlí Aneta. Do budoucna ale věří, že to může být zajímavý směr i pro malé rodinné pekařství. Doufá také, že si lidé uchovají zdravý rozum a nebudou nasedat na různé módní vlny, jako je třeba ta aktuální bezlepková. Ve škole i v praxi se zatím snaží načerpat maximum zkušeností, které jí jednou pomohou vést rodinný podnik s otcem. A aktivní chce být také ve Svazu pekařů a cukrářů v ČR, kde má jméno Frydrych dobrý zvuk. Tradice je tradice.

David Frydrych:

• 52 let, ženatý, dcera Aneta (26 let)
• Drží žezlo rodinné pekařské tradice už 28 let.
• Mezi jeho zájmy patří hlavně ragby. Vede ragbyový tým v Říčanech.

Pekařství Frydrych (2 prodejny):

Sídlo: Černokostelecká 619 a 17. listopadu 136, Říčany

Počet zaměstnanců: 35 (výroba + obchod)

Otvírací doba (provozovna na Černokostelecké):

pondělí až čtvrtek od 6.30 do 18 hod. (v pátek do 18.30 hod.)

v sobotu od 6.30 do 11.30 hod.

Prodejní plocha: 60 m² obchod + 15 m² zázemí

Web: www.pekarstvi.com

Vybavení prodejny:

Prodejní pulty

Na facelift prodejny si David Frydrych v roce 2008 přizval společnost Unita Letohrad. Vznikl tak příjemný prostor s designově laděnými prodejními pulty a výrazným osvětlením, které přispívá k atraktivitě sortimentu. Nechybí část vyhrazená pro přípravu nápojů a posezení, kde si mohou zákazníci v klidu vypít čaj či kávu a přečíst si noviny.

Davidovy bestsellery:

V řádu tisíců

se za týden prodá turistických rohlíků „od Frydrycha“, které jsou v kraji za Prahou pojem. Jezdí pro ně lidé z blízka i daleka a nejvyššího ocenění se mu také dostalo od nejznámějšího food blogera pana Cuketky, který je zařadil mezi nejlepší rohlíky v Praze.

V řádu stovek

je týdenní prodej posvícenských koláčů, jež lákají vzhledem, vůní i neodolatelnou chutí. Jemnému pečivu kraluje svěží náplň (mák, tvaroh, povidla).

V řádu stovek

se počítá týdenní prodej nadýchaného pečiva hojně posypaného mákem. To jsou makovky, které patří k oblíbenému typu pečiva už řadu let.

Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz

O prodejně čtěte také v časopisu Zboží&Prodej 3/2019.